Bišonek

Známé také jako:: Bišon;Bichon à poil frisé
Země původu:: Francie, Belgie
Hmotnost psa:: 3-5 kg
Hmotnost feny:: 3-5 kg
Výška psa:: do 30 cm
Výška feny:: do 30 cm
Barva:: bílá
Skupina FCI:: 9 společenská plemena
Sekce FCI:: 1 Bišonci a příbuzná plemena
FCI:: standard

Informace
Taxonomie

Bišonek jinak také Bišon nebo Bichon à poil frisé je malý inteligentní, chundelatý pejsek s nadýchanou, jemnou bílou srstí. Je malý, veselý a velmi hravý. Pochází z Francie a Belgie.

Historie

Existují i zmínky, že tito psíci (barbichoni) existovali už za vlády egyptské královny Kleopatry (69 - 30 př. n. l.) která jich prý pár sama měla. Dokazuje to i vypodobení na egyptských sarkofázích. Odborníci se shodují, že nejčastěji a nejdříve se objevovali ve Středozemí. Jisté však je, že se objevovali v době renesance (14. - 16. století) v Itálii, kde se stali vyhledávanými miláčky tamější šlechty. Na přelomu 16. a 17. století byli po francouzské invazi odvezeni jako trofej do Francie. Již za vlády Františka I. (1515 - 1547) byli velmi populární. Ale asi největší úspěch získal bišonek v letech 1574 - 1589 za vlády Jindřicha III. z Valois, protože sám král byl jedním z největších obdivovatelů toho plemene. Miloval své bišonky natolik, že museli být všude s ním. Nosil je prý v košíčcích, které měl zvláště upravené, se stuhou kolem krku. Ani dámy nezůstaly pozadu. Bišonci byli bezmezně hýčkáni, opečováváni a rozmazlováni. Je možné, že zde vzniklo jejich jméno bichonne, které v překladu znamená hýčkat, krášlit. Období francouzské revoluce znamenalo pro bišonky obrovský zlom. Rázem se tito ,,šlechtičtí psi" ocitli na ulici, odkázáni sami na sebe. A tak se brzy tito psi stali společníky různých kejklířu a flašinetářů, kteří v nich objevili jejich temperament pro veselé kousky. Bišonci tak celkem velmi dobře zvládli přechod z paláce na ulici. Vzestup i pád se opakoval. Když se k moci dostal Napoleonův synovec Napoleon III. (1808-1873), popularita bišonků opět stoupla. Po jeho svržení se bišonek znovu stal „psem ulice“ a zůstal jím v podstatě až do počátku dvacátého století. I když jim nebyl osud příznivě nakloněn, bišonci byli všude vítáni pro jejich přirozenou inteligenci. Po první světové válce byli „znovu objeveni“. Několik nadšenců z Francie a Belgie shromáždilo z válkou zdevastovaných zemí přežívající potomky tohoto plemene a pokusili se vypracovat chovatelský program. Jejich snažení přineslo úspěchy, po první světové válce bišonek získal status ušlechtilého psa a dnes ho jako plemeno uznávají všechny světové chovatelské organizace.

Taxonomie