Bedlington teriér

Země původu:: Velká Británie
Hmotnost psa:: 8-10,5 kg
Hmotnost feny:: 8-10,5 kg
Výška psa:: 40,5 cm
Výška feny:: 40,5 cm
Barva:: písková; játrová; modrá; modrá s pálením
Skupina FCI:: 3 teriéři
Sekce FCI:: 1 velcí a střední teriéři
FCI:: standard

Informace
Taxonomie

Bedlington teriér je plemeno teriéra pojmenované po hornickém městě Bedlington nacházejícím se v severní Anglii. Bedlingtonům se také říká malé ovečky (beránci).

Vzhled

Srst bedlingtonských teriérů se nazývá cupovitá a má modrou,pískovou,játrovou barvu,s tříslovými odznaky nebo bez nich.

Historie

Na jedné z prvních výstav psů v Británii – toto období je dnes již „historicky“ zařazeno mezi léta 1859 až 1888 – předvedl hrabě z Antrimu dva psy stejných rodičů. Jeden z nich získal cenu jako Dandie Dinmont teriér, druhý jako bedlington teriér. Tato příhoda výstižně ukazuje, že početná plemena teriérů z britských ostrovů se do dnešní podoby konstituovala skutečně až koncem minulého století. I když existují starší zmínky o výrazněji se odlišujících formách, je třeba mít na paměti, že po staletí byla určujícím kritériem „čistokrevnosti“ pracovní upotřebitelnost. Tam, kde mohlo dojít ke zkřížení byť i typičtějších lokálních variet, v zájmu výkonu k němu také došlo. Většina ostrovních teriérů je tedy více či méně vzájemně spřízněna. Hlavními znaky, které se staly postupem času určujícím dělítkem mezi jednotlivými plemeny, byly zbarvení, kvalita (druh) srsti a velikost, v některých případech, podmíněných výraznou geografickou izolací, také oblast rozšíření. Původní názvy všech britských teriérů tedy nesou místní určení; bedlington teriér byl nazýván Rothbury Terrier, Hanny Hills Terrier, Northern Counties Terrier, nejčastěji však Northumberland Terrier nebo dokonce Northumberland Fox Terrier. To nemálo napovídá o původním pracovním zaměření tohoto dnes zdánlivě přejemnělého, něžného a mírného psíka. V minulosti bedlington teriéra figuruje také pes jménem Old Flint, narozený v roce 1782, patřící jistému Squire Travelyanovi. Potomci tohoto psa, v přímé linii chování až do roku 1873, kdy byl založen English Kennel Club, bývají označováni za první představitele plemene. Jako samostatné plemeno cituje bedlington teriéra až v roce 1872 J. H. Walsh (Stonehenge), s velmi krátkým popise m: čupřina na hlavě, uši ve tvaru lískového oříšku, zbarvení pískové, játrové a modré, s nosem zbarveným podle celkové barvy srsti. Tehdy byla tato jemná „ovečka“ ještě drsným psem horníků northumberlandské oblasti z pomezí Anglie a Skotska, lovícím krysy. Přesto však můžeme hovořit o formování bedlington teriéra už v ranější fázi, a to díky Josephu Ainsleyi z Bedlingtonu, který zřejmě jako první použil pro svého psa Zouny Piper (viz Dandie Dinmont teriér) označení, pod nímž známe plemeno dnes. Délka nohou, jíž se bedlington teriér vlastně oddělil od Dandie Dinmont teriéra, umožnila rozšíření jeho schopností a využitelnosti o lov divokých králíků. Na odlehčenou stavbu těla s elegantní linií s typickým kapřím hřbetem měl nepochybně vliv VIPET, který tak posílil i potřebnou rychlost. Jako samostatné plemeno byl poprvé vystavován v roce 1870 v Bedlingtonu. O sedm let později byl založen National Bedlington Terrier Club (England) a od této doby se počal formovat a upevňovat dnešní typ; poprvé byl vystaven v roce 1895. Se změnou životního stylu na přelomu 19. a 20. století se změnilo i postavení bedlington teriéra, který se stále více stával společenským až luxusním psem, ničím nepřipomínajícím své proletářské kořeny. Živost a temperament teriéra však úplně zapomenout nemohl. Jeho zvláštní, jemná kadeřavá srst modré nebo játrové barvy vyžaduje pečlivou údržbu, která však není tak náročná jako u některých jiných teriérských plemen.

Taxonomie