Allosaurus byl popsán slavným americkým paleontologem z 19. století Othnielem Charlesem Marshem v roce 1877. Byl relativně blízkým příbuzným gigantických karcharodontosauridů, jejichž nejznámějšími zástupci jsou Giganotosaurus carolinii (popsán Coriou a Salgadem v roce 1995) a Mapusaurus roseae, který byl popsán Coriou a Curriem v roce 2006 (oba z podčeledi Giganotosaurinae, vytvořené při popisu mapusaura. Nejužší společný klad, který zahrnuje allosaura (resp. Allosauridae) s karcharodontosauridy je nadčeleď Allosauroidea.

Naleziště

Fosílie tohoto rodu jsou známy z USA (státy Utah, Wyoming, Nové Mexiko a Colorado ze svrchnojurských sedimentů Morrisonovy formace, jejíž vrstvy se celkově nacházejí na území amerických států Wyoming, Colorado, Montana, Severní Dakota, Jižní Dakota, Nebraska, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona, Utah a Idaho, a kanadských provincií Saskatchewan a Alberta) a nově také z Portugalska (formace Lourinha), odkud je znám druh Allosaurus europaeus.

Období

Rod Allosaurus žil v období svrchní jury (stupně kimmeridž a tithon), před přibližně 155,7-145,5 Ma (Ma = Mega annum; miliony let). Diskutabilní exempláře Avšak některé indicie nasvědčují přítomnost allosaurů rovněž ve střední juře, kde bylo na ruské formaci Djaskoian objeveno 6 zubů (PIN 4874/2). Značně nejistý je také druh „Allosaurus“ „rubustus“ ze spodního aptu (přibližně před 125 miliony let) spodní křídy formace Wonthoggi z australské Victorie. Tento exemplář (NMV Pl50070) mohl být dlouhý snad až 6 m. Jeho pozice mezi allosaury je však značně diskutabilní a někteří paleontologové (např. Azuma & Currie, 2000) se domnívají, že jedinec NMV Pl50070 měl spíše více společného s rodem Fukuiraptor.

Způsob života

Allosaurus byl nepochybně masožravcem, ale někteří vědci tvrdí, že stisk alosaura nebyl dostatečně silný, aby zabil nějakého živočicha, možná tedy byl pouhým mrchožroutem. Pokud byl aktivním dravcem, není jisté, zda lovil samostatně, nebo ve smečce. Stejně jako ostatní dinosauři, tak i tito teropodi snášeli vejce. Podle některých kosterních pozůstatků vědci zjistili, že alosauři mohli být na svých cestách sledováni 5-6 m dlouhými ceratosaury, kteří se živili tím, co alosauři na svém úlovku nechali. Alosauři stáli (spolu s příbuznými druhy) na vrcholu potravního řetězce. Pterosauři, menší draví dinosauři a nedávno objevení draví, psům velmi podobní savci, představovali pro allosaury jen malou potravní konkurenci.