Psí packy jsou vybavené řadou malých kostí. Na dlouhé kosti končetin navazují tzv. metakarpální (záprstní) a metatarzální (nártní) kosti. Na každou z těchto kostí se pak napojuje série tří prstních kůstek (falangy), které tvoří tři články prstů. To je anatomický základ toho, co tvoří jeden ze symbolů psího druhu: psí tlapku s charakteristickou stopou. Právě o zlomeninách těchto prstních kůstek hovoříme, neboť jak je z popisu zjevné, bavíme se o části těla, která je na jednu stranu velmi namáhaná, zároveň svými kostmi dosti drobná. 

Možných příčin fraktury prstů je přitom celá řada. Psovi může kost snadno zlomit i jen nešikovné šlápnutí majitele, srážka s cyklistou, přiskřípnutí prstu do dveří či nešikovné klopýtnutí. To je jen malý výčet nejběžnějších příčin, jistě ale zkušené chovatele napadne i řada dalších. Někdy se například pes dostane do nebezpečné situace, která hrozí smrtí, jako je srážka s autem, pád z výšky a další. Podaří se mu z ní dostat relativně dobře, přesto si následek odnese: nejčastěji na prstech a končetinách.  

Často utajený úraz

Ne vždycky poznáme, že má pes takto závažné zranění. Některé fraktury dovedou být na první pohled nenápadné, jelikož na prstech postihují poměrně malou kůstku. Pokud ke zranění došlo v nepřítomnosti chovatele či v zápalu divoké hry, pak může nějakou dobu trvat, než si všimneme, že je něco v nepořádku.

Mezi symptomy takové fraktury patří kulhání, otoky, citlivost na bolest, případně nepřirozené pohyby či vychýlení zraněného prstu. Pokud by psa bolest trápila delší dobu, může se začít projevovat i apatií, ztrátou chuti k jídlu či podrážděností a agresivitou. Je také nutné si uvědomit, že vedle samotné fraktury, může zvířeti velmi ublížit i případná infekce, pokud zlomeninu doprovází poškození tkání. V takovém případě nastupují i horečky a malátnost. 

Podezření na frakturu potvrdí spolehlivě veterinární vyšetření a rentgenové snímky. Někdy můžeme za zlomeninu považovat mylně například výron. Obecně ale platí, že je lepší věci nepodceňovat a nebát se jakékoliv zvláštní stavy končetin se zvěrolékařem konzultovat.

Fixace, operace, ale i amputace

V případě potvrzené zlomeniny prstu se nabízí několik možností veterinárního zákroku. Ty určuje podoba a závažnost fraktury a stav zvířete. Zlomený prst je v podstatě nutné buď pouze srovnat a zafixovat, operovat, nebo v extrémních případech pak amputovat. 

K amputaci se přistupuje jen výjimečně, kdy je prognóza léčení velmi špatná a kdy by stav prstu mohl sepsí ohrožovat celý organismus. Řeč je tedy o různých komplikovaných otevřených zlomeninách, rozdrcení kosti, chybějící části prstu a podobně. Trochu zjednodušeně platí, že amputace vnějších prstů nemá skoro vliv na funkčnost chodidla, zatímco chybějící vnitřní prst vede ke kulhání a zhoršení možností pohybu. Vnitřní prsty totiž nesou většinu váhy zvířete.

U komplikované zlomeniny je ale možné prst zachránit zmiňovanou operací. Tehdy se přistupuje k narovnávání, fixacím a vyspravování pomocí různých implantátů, šroubů a podobně. Vzácně se po operaci mohou vyskytnout nežádoucí komplikace, vedle infekcí a špatného hojení se objevuje například přecitlivělost na chlad. Takových případů naštěstí není mnoho. 

Drtivá většina fraktur prstů je řešitelná prostou fixací. Kost prstu je malá a jelikož nebývá mimořádně exponovaná, dobře se hojí. Dokonce je známa řada případů, kdy se drobná zlomenina prstu vyhojila zdravě sama, na tento postup ale rozhodně nedoporučujeme spoléhat. Křivý srůst může zbytečně negativně ovlivnit další život mazlíčka. Kost se ve správné poloze drží fixačními obvazy, ke složitějšímu zpevňování u běžných úrazů není potřeba přistupovat. 

Hlavně co nejméně pohybu

Rekonvalescence spočívá v omezení pohybu, přinejmenším na začátku léčby. Psovi je nutné bránit v běhání a skákání, se správně podloženými fixačními obvazy se ale dá většinou opatrně chodit. Pokud nemůžeme na zvíře dohlížet celý den, je někdy nutné přistoupit k velmi nepříjemnému opatření a omezit jej na svobodě. Přiměřeným způsobem, samozřejmě – buď umístěním do kotce nebo do menšího pokoje bez možnosti rozběhu, skákání z gauče a podobně.

Prvotní omezení naštěstí u fraktury prstu nemusí trvat zase tak dlouho, alespoň ve srovnání se zlomeninami dlouhých kostí nohou. V podstatě je po konzultaci se zvěrolékařem možné už po několika dnech chodit na kratší procházky (ovšem s ohledem na obvaz), později prodlužované. Pokud nenastanou komplikace, tak úplné zhojení, potvrzené rentgenem, obvykle nastává po 6 až 8 týdnech. 

Někteří chovatelé mají tendence brát zlomeniny prstu na lehkou váhu. Je pravda, že se toto zranění objevuje poměrně často. Navíc pokud je to zlomenina čistá a bez komplikací, tak lze skoro tvrdit, že psa víc trápí a omezují fixace a omezení než zranění samotné. Na druhou stranu nejde dělat kategorické závěry z počtu zkušeností lidí, jejichž mazlíčkům se zlomený prst “nějak zahojil” i bez fixace.

Laxním přístupem vždycky riskujeme, že zrovna v našem případě nastanou komplikace, špatné srůsty a podobně. Žádná fraktura není banální, a tak platí, že obezřetnost a zodpovědnost je na místě. Psi umí doslova vyzařovat radost z pohybu, byla by proto škoda jim tuto radost kalit špatně vyléčeným zraněním prstu.