Kromě výše uvedených bakterií a virů se u králíků setkáváme i s pneumonií jako důsledkem napadení parazity, plísněmi či kvůli vdechnutí cizího předmětu. Riziko zvyšují i různé environmentální faktory, například pokud je zvíře vystaveno pasivnímu kouření či některým chemikáliím. Zápal plic se může rozvinout i jako sekundární onemocnění u některých zdravotních obtíží, včetně otoků v krku, kómatu či zánětu zubů. To jsou situace, kdy zvíře nepřirozeně či špatně dýchá a otevírá tak své plíce vnější infekci.

Symptomy pneumonie zahrnují letargii, anorexii, ztrátu hmotnosti, horečky, kýchání, přehnané slintání, přecitlivělost, výtoky z nosu i z očí, otoky tváří a samozřejmě problémy s dechem. Zajímavé je, že králičí zápal plic málokdy doprovází kašel.

Bakteriální forma pneumonie vzniká průnikem bakterií dýchacím či ústním otvorem, za určitých okolností může jít i o bakterie v krevním oběhu. Velmi často infekci vyvolají mikroorganismy, které jsou přirozeně přítomné v ústech, v době oslabené imunity se ale přemnoží. Tělo na infekci reaguje otoky, rozvojem zánětu průdušek, v pokročilé fázi pak odumíráním plicní tkáně, vznikem abscesů, a nakonec selháváním dýchacího systému. V zásadě zvíře chřadne kvůli nedostatku kyslíku v krvi.

Od virové k bakteriální infekci

Infekce plísněmi vzniká vdechnutím agresivních sporů do plic. To spouští imunitní reakci, bílé krvinky ale na střetnutí s cizími organismy reagují vylučováním látek zvaných cytokiny. Ty sice pomáhají v boji proti plísním, narušují ale vstřebávání kyslíku v plicích. Efekt je tedy stejný jako u bakterií – krev není dostatečně okysličována – jen mechanismus vzniku jiný. Tomu se velmi podobá i virová forma zápalu plic, která také vyvolává cytokinovou reakci imunitního systému. U virů je ale to specifikum, že činí králíky náchylnější k infekci bakteriální. Velmi často se tak stává, že pneumonie započne jako virová, imunitní systém ji začne potlačovat, otevře se tím ale brána agresivnější infekci bakteriální.

Pneumonie parazitická je pak velmi podobná zápalu plic vyvolanému vdechnutím cizího předmětu. Předmět či parazit v podstatě mechanicky způsobuje narušení činnosti plicních sklípků.

Pokud má chovatel podezření na zápal plic u svého králičího mazlíčka, neměl by marnit čas, neboť v pokročilé fázi jde o smrtelnou chorobu. Při diagnóze musí veterinář vyloučit další možné respirační choroby. Vzorky krve a moči pomohou určit původce onemocnění, někdy je potřeba zrentgenovat hrudník pro identifikování možných abscesů.

Včasná léčba zabírá

Léčba pak spočívá jak ve stabilizování organismu – může být potřeba doplnit zvířeti tekutiny a živiny, u těžkých případů je nutná hospitalizace a hydratace přímo do krevního oběhu – tak v odstranění příčiny pneumonie. Včas odhalený zápal plic se naštěstí dá léčit pomocí antibiotik, antivirotik, případně antiparazitik velmi dobře, vyloženě agresivních a odolných kmenů mikroorganismů je málo. Jak jsme ale řekli, vše je otázka času, pokročilé infekce mohou být v plicích tak rozšířené, že už ani léky je nedokáží zastavit. Králičí organismus je náchylný na vyčerpání, a tak bohužel platí, že za určitou hranicí začnou orgány reagovat na nedostatečné okysličování nečekaně rychlým kolapsem.

Během rekonvalescence je potřeba nechat mazlíčka odpočívat a pokusit se omezit jeho pohybové aktivity. Je také klíčové, aby zvíře dobře jedlo, chovatel by měl králíkovi nabídnout k běžné stravě také větší porci čerstvé, dobře provlhčené zeleniny. Ušák potřebuje nabrat sílu, pokud dostoupila jeho choroba tak daleko, že přes letargií stravu odmítá, pak se rekonvalescence neobejde bez hospitalizace a zavedení žilní výživy.

Prognóza přežití velmi záleží na rychlosti odhalení a včasné léčby. Ano, některé pneumonie mohou překvapit svou agresivitou a jsou situace, kdy chovatel nemůže nejhoršímu zabránit. V drtivé většině případů je ale klíčem čas a pozornost člověka, který si všimne, že jeho králičí mazlíček má obtíže s dechem.