FeLV možná zarazí svým názvem. Když hovoříme o leukémii, obvykle si představíme rakovinové bujení, které s viry nesouvisí. FeLV je ovšem opravdu virová nákaza, kdy retroviry způsobí poruchu imunity a zhoubnou rakovinu spustí.
Postihuje kočky domácí a některé menší kočkovité šelmy, mezi jednotlivými plemeny není rozdíl. K nákaze dochází hlavně při kontaktu s nakaženým zvířetem, obvykle slinami (prskání), případně pokousáním. Nepřímé šíření většinou souvisí se sdílenými miskami na žrádlo a podobně. Nakažená kočka takřka vždy předává nákazu svým koťatům ještě v děloze.
Nejsou známé případy přenosu jiným zvířetem či člověkem, virus se specializuje výhradně na kočky a mimo jejich těla dlouho nepřežívá. Zákeřnost nemoci spočívá v jejím pomalém nástupu a ne vždy jasných příznacích. Nedávná studie publikovaná v Journal of Feline Medicine and Surgery dokonce FeLV označila za pořád částečně "záhadný". Jsou sice známé jeho projevy a vlastnosti, čas od času ale dokáže překvapit rychlostí šíření a mírou nakažlivosti zdánlivě bezpříznakových jedinců.
Nejasné příznaky v infekční fázi
Kočce se po nakažení začíná virus množit v mízních uzlinách a mandlích. Asi čtyři až osm týdnů po nákaze je kočka sama infekční, projevy ale dlouho nemusí na nemoc jasně ukazovat. Někdy patří mezi první příznaky zduření mízní uzliny či záněty dutiny ústní, přidává se průjem.
Kvůli kolabující imunitě kočka často trpí na plísně a parazity, neustále se jí mohou vracet záněty uší či dásní, případně záněty na kůži. Žádný z těchto projevů nás ale nemusí hned nasměrovat směrem k FeLV. Teprve až v pozdější fázi, kdy už kočka virus dlouho šířila, se objevuje rakovinové bujení, neuropatie a podobně.
Počet případů v populaci obecně klesá. Problém ale je, když nákaza zasáhne nějaké tzv. epidemiologicky naivní skupiny. To jsou takové, které šíření viru nahrávají. Bytová kočka má pravděpodobnost nákazy velmi malou kvůli malému množství kontaktů. Kočky chované volně či polovolně, čili kočky venkovské, se mohou dostat do kontaktu s nakaženým jedincem, pořád jde ale o poměrně individuální záležitost.
Pokud ale někde vzniká kočičí skupina, kde se nedbá na karanténu nově příchozích – tj. někdo má při domě více koček, případně je řeč o nedůsledně vedeném útulku – pak se šíření nákazy může změnit v malý epidemiologický horor.
Existuje očkování
Na FeLV doposud neexistují účinné léky, přesto však může mít nemoc podobný průběh, jako u některých druhů rakovin. Pro většinu koček je fatální, velmi se ale liší doba, za jak dlouho uhynou. U malého procenta ale k úhynu nedojde, byť se obvykle znovu a znovu vrací problémy s chorobou spojené.
Důležité ale je, že existuje možnost vakcinace. Tu ovšem musí podstoupit zdravá kočka, vakcinace kočky nakažené nemá smysl. Majitelé tedy musí počítat s vyššími finančními náklady, které jsou dané nejen cenou očkovací látky, ale i platbou za provedení testu pozitivity viru.
Na prvním místě platí, že důležitá je především prevence – pokud máme koček více, tak při sebemenším podezření na nákazu bránit jejich kontaktům. Chovatelé koček výstavních vědí, že i když vakcinace povinná není, je velkým riskem brát neočkované kočky mezi neznámá zvířata. To samé platí při rozšiřování chovu a krytí cizími kocoury – neočkované kočky jsou zkrátka vždycky risk.
Pokud chováme kočky volně či polovolně, tedy pokud jim hrozí kontakt s neprověřenými zvířaty, je na místě očkování velmi vážně zvážit. Možná, že dříve nebývalo zvykem podobné věci u "venkovských" koček řešit, nicméně jak jsme řekli – když se nemoc objeví, šíří se jako požár. Kočky sice možná mají devět životů, ale co se týče zdraví ale musí spoléhat na zodpovědnost svých lidí.
Vstoupit do diskuze (0)