Divocí králíci jsou sociální tvorové, kteří na rozdíl od zajíců nemají solitérní život v lásce. Chováte-li takového králíčka doma, je tedy dobrým nápadem pořídit mu kamaráda. Což ovšem není tak jednoduché, s králíky to totiž není jen tak. V přírodě sice žijí ve skupinách, ale s výjimkou matek s mláďaty se nedělí o nory. Sociální instinkty divokých králíků se pak někdy můžou nečekaně probudit i u našich domácích mazlíčků.

Na prvním místě je klíčová kombinace pohlaví. Když spolu dáte dohromady rozdílná pohlaví, je takřka jistota, že založíte chov. Králičí potence je příslovečná a žádný instinkt jim nebráni v páření ani mezi sourozenci. Dáte-li dohromady samce, pak je zase takřka naprostá jistota, že bude docházet ke konfliktům a že se v dospělosti spolu nesnesou.

Ovšem ani se samičkami nemáte vyhráno! Řada chovatelů má tu zkušenost, že i mírné samičky si dokázaly navzájem ošklivě ublížit. Ovšem pozor, setkáte se i s řadou majitelů králíčků, kteří by netušili, o čem je řeč, protože jejich samičky se snesou skvěle. V přírodě nic není na sto procent a každé pravidlo má své výjimky.

Když si králíčky donesete jako malé sourozence, je nebezpečí konfliktů o něco menší, rozhodně ale není nulové. Králíčci se k sobě jako malí tulí, spí spolu, jakmile ale začnou pohlavně dospívat, jsou schopní se navzájem pozabíjet. No, trochu jako u lidských sourozenců.

Spolu, ale každý sám

Je na místě proto uvažovat o časné kastraci. Ta se provádí hlavně u samců, dochází po ní ke zklidnění a vymizení agresivity. U samiček je kastrace těžší, a tak může nastat paradoxní situaci, kdy nejidyličtější vztahy budou panovat v kleci dvou kastrovaných samců.

V případě, že se ke kastraci nepřistoupí a vy zjistíte, že se ve společné kleci králíci prostě nesnesou, nastává jiná paradoxní situace, která si ale žádá prostor: můžete-li si dovolit mít klece dvě, budou se králíci kamarádit a radovat při společných hrách, zároveň budou své výsadní "nory", o které se nebudou prát.

Protože ale navzdory králičí přirozenosti chová možná drtivá většina lidí králíčky po jednom, je potřeba uvést ještě jednu variantu, jak mít králíka šťastného. Může být bez králičího kamaráda, o to víc mu jej ale musí suplovat člověk.

Je potřeba dostatek mazlení, pozornosti a častá společná přítomnost alespoň v místnosti. Když ale bude králíček bývat půl dne doma sám, lehko začne být citově frustrovaný. Znovu ovšem zopakujme, že toto nejsou zaručené návody k použití. Můžete mít zakrslého králíka, který se bude chováním úplně vymykat – a pak jenom dobře.

Králíčci jsou velmi oduševnělá zvířata, a tak je možná nakonec pravdou, co už zaznělo: nemůžou-li se kamarádit mezi sebou, o to víc musí mít kamarády v nás. Odměnou za tuto pozornost je pak šťastný a veselý mazlíček, který dokáže rozdávat radost jako pes či kočka. Králík – nejlepší přítel člověka!