Velká studie DNA koček odhalila varianty genů způsobující nemoci u nových plemen

22. 6. 2022 – 11:37

Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

Řada kočičích plemen má u svých chovatelů punc jakési ušlechtilosti, což se projevuje na lpění na čistokrevnosti. Stinnou stránkou tohoto „přísného“ přístupu k chovu ale může být zužující se výběr genetických variant. To má za následek větší riziko výskytu různých vrozených nemocí. Stejně o tom hovoří i nová studie publikovaná v magazínu PLOS Genetics, založená na rozsáhlém výzkumu kočičí DNA.

Podle tohoto zatím asi nejrozsáhlejšího zkoumání kočičí DNA se podařilo identifikovat 13 nových genetických variant spojených se nemocemi, které se mnohem častěji vyskytují u čistokrevných koček. To rozšiřuje už dříve známou paletu vrozených dispozic k chorobám projevujícím se častěji v uzavřených chovech. Mezinárodní výzkum vedl tým vědců z USA a Finska.

Badatelé „četli“ genom 11 tisíc domácích koček, které pocházely z 90 čistokrevných plemen a 617 jedinců nečistokrevných. Určili při tom 87 variant genů spojených nejen s nemocemi, ale i krevní skupinou či fyzickým vzhledem zvířete. Při tom se ukázalo, že kočičí míšenci mají větší genetickou diverzitu. Třebaže vědci určili také tři potenciálně rizikové varianty genů vyskytující se pouze u nečistokrevných koček, pěstěná plemena na tom byla výrazně hůře. Nemluvě o 13 nových, doposud nepopsaných potenciálně nebezpečných genových typech, které se vyskytují pouze u 47 čistokrevných plemenech.

Zodpovědné křížení

Závěry výzkumu ale nelze hodnotit pouze negativně. Kupříkladu se zdá, že frekvence některých ukazatelů potenciálních rizik klesá ve srovnání se stavem v době jejich první identifikace. Tak kupříkladu genová varianta PKD1 je pravděpodobně jednou z příčin výskytu polycystické nemoci ledvin. Starší výzkumy její výskyt uváděly až u 40 procent všech perských koček – v nové studii se ale PKD1 neobjevila ani u jednoho ze 118 jedinců tohoto plemene. To by mohlo naznačovat, že osvěta mezi chovatelskými kluby funguje a zodpovědné křížení čistokrevných plemen pomáhá některá rizika vrozených chorob snižovat.

V této rovině autoři studie vidí největší hodnotu své práce. Doufají totiž, že podobné rozsáhlé genetické výzkumy mohou do budoucna poskytovat odborníkům i chovatelům jistý klíč, jak přistupovat k množení svých mazlíčků. Tlak na estetické výsledky chovných programů je u některých ceněných plemen koček poměrně značný, o to větší by měl být důraz na zodpovědný přístup. Nejde navíc jen o nemoci. Práce zmiňuje například analýzu výskytu genomů, které určují zbarvení koček, včetně například výskytu vzácných a vyhledávaných variant.

Možná tak není daleko doba, kdy součástí plemenných knih budou i analýzy DNA, které specializovaným chovatelům řeknou, jakým způsobem nejlépe postupovat, pokud chtějí získat budoucí hvězdu kočičích výstav, jejíž krása ale nebude vykoupena nebezpečím vrozených chorob a deformací.