O potácivé nemoci postihující (nejen) kočky ví věda už skoro padesát let. Větší obavy ale vzbudila série případů, kdy zabila v Německu v různých zoo během roku 2020 kapybaru, osla a klokana. Během roku pak byla nemoc identifikována jako příčina domnělé encefalitidy u celé řady dalších zvířat.

Právě u evropských koček se ale v poslední době začala šířit nejvíce. Ještě se nedá mluvit o epidemii, případů ale rozhodně přibývá. Symptomy zahrnují ztrátu svalové kontroly, kočka proto nedokáže zatáhnout drápky, chytá silné křeče a třesavé záchvaty. Při pohybu se pak potácí jako opilec, odtud také název „potácivá nemoc“. Nemoc se zhoršuje asi dva týdny až k hořkému konci a doposud na ni neexistuje žádný lék. Stejně tak bohužel není dostupná ani vhodná péče pro úlevu trpícím zvířatům. Problém je i v tom, že přesný průběh koncových fází onemocnění není znám, většina nakažených koček byla z humánních důvodů v těžkém stavu utracena.

Obdoba lidských zarděnek?

Dřívější výzkumy nemoci naznačovaly, že ji způsobuje virus tzv. nemoci borna, to se ale nepotvrdilo. Proto je důležitá nově publikovaná práce, která snad konečně bádání posunula správným směrem. Vědci z několika evropských zemí zkoumali mozky 29 utracených koček. Analýza virové DNA přitom definitivně vyvrátila virus borna. Zato se ale u 28 vzorků podařilo odhalit vir zvaný rustrela. To je blízký příbuzný viru rubella, který u člověka způsobuje zarděnky.

Vědci se domnívají, že je to právě rustrela, která způsobuje potácivou nemoc tím, jak agresivně napadá mozek a míchu svých obětí. Není jistě náhodou, že tento virus se podle dostupných studií běžně objevuje u myšice křovinné – jednoho z nejrozšířenějších hlodavců Evropy. Toto zvíře velmi podobné myši domácí například v ČR obývá v podstatě celé území.

Badatelé už tedy nejspíš znají pachatele zákeřných nemocí napadajících kočičí mazlíčky. Další výzkum pak musí vést dvěma směry: k hledání léku a vakcín, a také k ověření vlastností viru rustrela. Podle dokumentovaných případů se totiž zdá, že kromě koček napadá celou řadu dalších savců. Není proto vyloučeno, že je přenosný i na člověka. Pokud by se v kočičí populaci šířil vydatněji, může to do budoucna znamenat problém.

Jak jsme řekli, nejedná se doposud o žádnou epidemii a panika není na místě. Výzkum je ale příklad úspěchů, kterých může pomocí moderní techniky a novým možnostem spolupráce dosahovat i veterinární věda.