Anglický buldok byl původně vyšlechtěn jako svalnatý, atletický pes používaný sice při krutých zápasech s býky a medvědy, zároveň ovšem nutně velmi zdravý a odolný. Už od konce 19. století ale začal převažovat „módní“ zájem o plemeno. Z anglického buldoka se stal oblíbený společník, a hlavně hvězda psích přehlídek, což vedlo k nepříznivé změně fyzického vzhledu psa. Ten se postupně ustanovil do podoby krátkonosého (brachycefalického) tvora, který má výrazný předkus, četné záhyby kůže a zároveň stále těžkou a podsaditou stavbu těla. Tento ikonický vzhled se pak až do dnešních dnů dále prohluboval, což se začalo nevyhnutelně podepisovat na celkovém zdraví plemene. 

Autory nové studie je tým vědců z Královské veterinární školy (Royal Veterinary College) z Hertfordshire. Badatelé porovnali nebezpečí výskytu běžných zdravotních poruch a obtíží u anglických buldoků s průměrným výskytem u jiných plemen. Taková statistika byla možná díky existenci databáze VetCompass, která sjednocuje lékařská data z veterinárních ordinací celého Spojeného království.  

Neúprosná statistika

Potvrdilo se při tom očekávané: při srovnání 2662 anglických buldoků s 22 039 psy jiných plemen vyšla obecná pravděpodobnost zdravotních obtíží dvojnásobná. Plemeno při tom vykazovalo predispozice k 24 ze 43 definovaných specifických poruch. Angličtí buldoci měli dokonce oproti průměru 38,12krát vyšší pravděpodobnost vzniku kožní dermatitidy, 26,79krát vyšší šanci vyhřeznutí žlázy tzv. třetího víčka, 24,32krát větší nebezpečí mandibulárního prognatismu (spodní čelist vytváří extrémní, zdraví škodící předkus) nebo 19,2krát vyšší výskyt problémů s průchodností dýchacích cest kvůli deformaci čumáku. 

Jak je vidno, průměrný zdravotní stav plemene promítnutý do čísel nepůsobí vůbec příznivě. Samozřejmě, pořád bude existovat řada jedinců bez závažnějších problémů. Celkový stav populace ale ukazuje, že se v ní zdravotní problémy přenáší, dědí a stupňují. Není ostatně bez zajímavosti, že zatímco ostatních psů ve studii bylo 25,4 procenta starších osmi let, anglických buldoků to bylo pouze 9,7 procenta.  

Nutnost změny standardu

Autoři práce tedy směrem k britským veterinářům a chovatelům pomyslně bijí na poplach. Nejen, že je zdravotní stav plemene zřetelně horší než u jiných psů – konkrétní problémy lze navíc přímo spojit s jejich anatomií, ať už jde o krátké lebky či záhyby kůže. Pro tento svůj vzhled ale byli psi po dlouhá desetiletí cíleně šlechtěni a trend se stále ještě neobrátil. Zároveň jde o stále velmi oblíbené společníky, což znamená, že se plemeno utěšeně množí a o jeho štěňata je zájem. 

To je hlavní důvod, proč vědci stále silněji apelují na nutnost změny standardu plemene a zásahu do selektivního šlechtění. Cílem chovatelů a milovníků anglických buldoků by přeci měla být životaschopnost oblíbených psů. Cestou k jejímu zlepšení je pak změna anatomie buldoků směrem ke zdravějším proporcím. V opačném případě hrozí i v Británii legislativní kroky, které na plemeno dopadly například v Norsku: tam bylo další množení anglických buldoků s odkazem na „promoření“ populace dědičnými poruchami přímo zakázáno.  

Pokud se tedy něco nezmění, mohlo by se stát, že Anglie přijde o svého ikonického psa. Za druhé světové války byl pro svou tvrdost a neústupnost Winston Churchill někdy karikován jako buldok. Tento pes je ostatně dodnes považován za jednoho z národních maskotů. Býval totiž silný a pevný a jaksi "krásný v ošklivosti" – a ne tvorem trpící nemocemi z unaveného, špatně stavěného těla. Takové anglické buldoky by si britští veterinární vědci přáli vrátit.