Příčin poranění ušních boltců může být u činčil mnoho. Jak jsme řekli, jejich uši jsou poměrně křehké, což naznačuje už to, jak výrazně trčí mimo tělo. Zároveň jsou už na pohled tenčí a jemnější než třeba uši králičí. Ke zranění tak může dojít nejčastěji při potyčkách s dalšími zvířaty, ale i při pádech či dalších nešťastných událostech při hře. Tyto orgány jsou navíc dost citlivé i na extrémní teploty.

Že došlo k poranění, si můžeme všimnout nejen podle stop kousnutí či škrábanců, zpozornět bychom měli i při spatření otoků či zarudnutí. Stejně tak je varovným signálem jakýkoliv výtok, i když to může souviset i s infekcemi. Pokud jde o extrémní teploty, pak dodejme, že nemusí jít jen o popáleniny vzniklé při nehlídaných procházkách mimo klec. Činčily špatně reagují i na mimořádné teplotní extrémy. V takových případech si můžeme všimnout loupání uší či změn barvy.

Amputace jako řešení

Základní pravidlo ošetřování se příliš neliší od běžných zranění u člověka. Ránu je potřeba dezinfikovat a zajistit. Je potřeba důkladně zvážit, co už si žádá zásah veterináře – na jednu stranu jistě nechceme chodit ke zvěrolékaři s banálními škrábanci. Už hlubší tržné rány ale mohou vést k závažným infekcím, o vážněji utržených a otevřených tkáních nemluvě.

Problém u hlubších zranění je v tom, že se u činčil příliš nedoporučuje šití. Rány jim nezarůstají tak dobře, jako lidem, a navíc je pravděpodobné, že zašité zranění nezůstane dostatečně v klidu. U netraumatických ran se tak pouze aplikují hojivé a dezinfekční prostředky. Při vážnějším poškození uší je bohužel nejrozumnějším řešením poničené tkáně odstranit. Činčila tak nevratně přijde o kousek ucha, nebude se ale nejspíše potýkat s nebezpečím infekce a sepse.

Při zajištění čistého a klidného prostředí je rekonvalescence zraněných činčil velmi rychlá. Někdy je sice mazlíčkovi potřeba bránit, aby se k hojící ráně dostal a pokoušel se ji očišťovat lízáním, jinak jde ale v podstatě o spořádané pacienty.

Při nutnosti amputace části ucha také nemusí být léčba příliš náročná, drobná výhoda křehkosti uší tohoto zvířete je v tom, že případná hojící se oblast není velká. Není navíc potřeba mít obavy o pohodu takto postiženého zvířátka – činčilí mazlíček sice může být bez ucha chvíli zmatený, v podstatě mu ale při domácím chovu nijak zásadně nechybí. To, co po takovém zážitku naopak potřebuje nejvíce, je klidná a pečlivá náruč chovatele.