Sám dr. Tyzzer se na Harvardově univerzitě věnoval lidské medicíně, když mu ale naráz pomřela celá skupina myší, o které pečoval, probudilo to jeho zájem i veterinárním směrem. Analýza mrtvých hlodavců odhalila léze na játrech a vnitřnostech, stejně jako přítomnost bakterie clostridium piliforme. Choroba dostala Tyzzerovo jméno, postupně byla vedle hlodavců odhalena i u králíků, psů, koček, ptáků, pand, vysoké zvěře, skotu a nejspíše několika dalších zástupců savců.

Zdaleka největší a nejčastější je výskyt u pískomilů, u jejich druhu jde o nejčastější příčinu smrti z řad infekčních chorob. Problém je v tom, že bakterie C. piliforme vytváří spory, může tedy roky přežívat v „zakuklené“ formě a pískomil ji bez příznaků přenáší. V populaci se šíří prostřednictvím trusu, u oslabených jedinců je pak největší nebezpečí propuknutí infekce. Nejvíce ohrožení jsou tak mladí, vystresovaní či březí jedinci, případně ti s oslabenou imunitou. Zcela v bezpečí není ale žádný pískomil. Známé jsou i případy přenosu choroby od pískomilů na jiná zvířata, některé zdroje hovoří i o možném přenosu na lidi – takové případy jsou ale extrémně vzácné. Mezi samotnými pískomily je ovšem nakažlivost extrémní.

Zjistí se většinou až při pitvě

Pokud se u hlodavce Tyzzerova choroba objeví, pak má „klasické“ příznaky těžké bakteriální infekce – objevuje se vodnatý průjem, letargie a deprese, nahrbená pozice těla, ztráta chuti k jídlu, zvíře ztrácí hmotnost a projevuje dehydrataci, také matné a suchá srst prozradí nemoc. Podobný stav je ovšem pro drobná tělíčka pískomilů extrémní zátěží, jejich organismus mu proto nedokáže odolávat dlouho.

I při rychlé návštěvě veterináře už při prvním podezření může být problém v tom, že choroba postupuje rychleji než přesná diagnóza. Bakterie se dají kultivovat z výkalů, to ale může trvat i týden. C. piliforme je obecně vzato bakterií, která se ráda schovává a nerada roste na běžných živných materiálech, trochu paradoxně tak jedinou nejjistější metodou diagnózy zůstává analýza při pitvě. Což je výsledek, který si při návštěvě zvěrolékaře právě nepřejeme.

Rychle preventivní antibiotika

Naštěstí se dá rychle přikročit k obecné symptomatické léčbě na základě příznaků – rychlost totiž při záchraně pískomilího života hraje největší roli. Veterinář tak nejspíše nasadí antibiotika a doplňování tekutin, obvykle je potřeba mazlíčka hospitalizovat. Tělo potřebuje i další podporu pomocí zvláštní výživy a probiotik. Důležité je zahájit preventivní antibiotickou léčbu u všech pískomilů, kteří spolu sdíleli životní prostor. Hrozí totiž lokální epidemie, která by zahubila celou domácí kolonii hlodavců. Každý jedinec s příznaky pak musí být okamžitě izolován.

Časově vychází průběh nemoci zhruba následovně: cca 24 hodin po pozření infikovaných částeček exkrementů (velmi často při péči o srst nakaženého spolubydlícího) se vyvinou léze na játrech a vnitřnostech. Symptomy jsou nejhorší 5-7 dní po nákaze, pokud se podaří pískomilovi přežít toto období, začíná mít naději na vyléčení. U skutečně silné až agresivní antibiotické léčby by ústup choroby měl nastat po 7–10 dnech.

Prognózu přežití nelze jednoduše popsat, velmi záleží na rychlosti léčby i individuálních dispozicích daného jedince. Tyzzerova choroba je pro pískomily skutečnou metlou a nebudeme zastírat, že smrtnost je vysoká. Při rychlém jednání ale jisté šance na přežití existují.

Hygiena a izolace je základ

Naprosto klíčová jsou při výskytu této choroby hygienická opatření – a to ať už to s nebohým pískomilem dopadlo dobře či nikoliv. Při manipulaci s nemocným jedincem si musíme důkladně umývat ruce. Všechny potenciálně nakažené je potřeba držet v izolaci. Veškerou podestýlku a vše organické (včetně pelíšků, žvýkacích hraček a podobně) bychom měli z klece vyhodit. Samotná klec by se měla vymýt antibakteriálním mýdlem a nějakým silným čističem typu savo. Do takového ředěného čističe bychom měli namočit i všechny napáječky, misky a další vybavení. V zásadě platí pravidlo, že musíme neustále myslet na to, že potřebujeme zlikvidovat všechny bakterie.

Podceňovat bychom neměli ani prevenci. Říkali jsme sice, že pískomil může bakterie Tyzzerovy choroby v sobě nosit dlouho, přeci jen ale vhodnější nově příchozí jedince umisťovat do karantény alespoň na 7 dní (někdo uvádí dokonce 30). Ochrana to sice není dokonalá, trochu ale nebezpečí nákazy zvenčí snižuje. Pomůžeme i tím, že budeme svá zvířátka krmit kvalitní stravou tak, aby jim dobře fungoval imunitní systém.

Neexistují žádné odhady celkového počtu případů. Obecně se uvádí, že Tyzzerova choroba je mezi pískomily běžná, její šíření je ale velmi nerovnoměrné. Někde se například objeví, zdecimuje chov a dál se nešíří. Je tak dobré se mít před ní na pozoru, na druhou stranu to ale neznamená, že bychom měli podléhat paranoie a přehnaným obavám. Tisíce pískomilů rozdávají svým lidem radost bez toho, aby je choroba někdy potkala.