Výzkum probíhal při univerzitě v Kalifornii a navázal na celosvětový zájem o šíření toxoplasmy. Samotná otázka závažnosti choroby zůstává otevřená, existují v podstatě dva extrémní názory: nemoc toxoplazmóza je mírná a většinou bez klinických příznaků, oproti tomu stojí závěry, které říkají, že tento parazit má řadu skrytých vlivů na lidské chování a psychiku. Nová studie se této nedořešené otázce nevěnovala, necháme ji proto odborným diskusím. Dobré je ale vědět, že těhotné ženy a jejich plod toxoplazmóza skutečně ohrožuje, proto je šíření choroby dobré studovat.

Vědecký tým pro lepší pochopení šíření nemoci analyzoval data ze 47 dříve publikovaných prací. Starší výzkumy se přitom často věnovaly vlivu domácích kočičích mazlíčků, význam zdivočelých koček se zkoumal hlavně okrajově. Ve zmiňovaných 47 studiích ale na ně tak či onak došlo, bylo proto možné syntetickou analýzou různé roztroušené závěry spojit.

K tomu se připojily i informace o šíření toxoplazmózy prostřednictvím kočkovitých šelem – jednotlivé kategorie nositelů parazita tedy byly divoké kočkovité šelmy, volně se pohybující zdivočelé kočky vyhýbající se lidem, pouliční kočky bez majitelů krmené lidmi a zdivočelé kočky v ulicích, které se k lidem nepřibližují. Výzkumy zahrnovaly různé světové regiony, vědci proto mohli brát v potaz i podnebné vlivy na šíření toxoplazmy.

Hustota osídlení a výraznější výkyvy teplot

Analýza ukázala, že v oblastech s hustším lidským osídlením docházelo k výraznějšímu vylučování T. gondii ze strany divokých koček. Existovalo také měřitelné spojení s počasím – vyšší průměrné denní teploty vedly k většímu vylučování parazita u domácích koček, v suchých horkých obdobích roku pak klesalo produkování toxoplazmy ze strany koček divokých. Přenos přitom není vždy přímý, nakazit se může i řada domácích zvířat.

Autoři práce se domnívají, že při pospojování dostupných dat se může ukázat na první pohled neviděná kauzalita různých vlivů. Zdá se, že rostoucí lidská populace a hustota osídlení, spolu s výraznějšími fluktuacemi teplot, vytváří podmínky, které vyhovují silně zrychlenému šíření toxoplazmózy. Vědci se domnívají, že podobné podmínky pak mohou navíc nahrávat i dalším infekčním chorobám.

Vysoká míra rozšíření toxoplazmózy (která podle některých odhadů osciluje podle světových regionů mezi 10–90 % lidské populace) zvyšuje riziko, že se choroba začne projevovat závažněji. Vědci z univerzity v Kalifornii tak přímo říkají, že by se měly odpovědné úřady zaměřit na redukci a kontrolu populace zdivočelých koček. Ta má ostatně negativní vliv i na divokou přírodu, podle všeho jde ale navíc o jeden z přímých nástrojů, jak regulovat rozšiřování toxoplazmózy.

Závěrem autoři dodávají, že změny klimatu a růst lidské populace jsou faktory, které mohou ovlivňovat šíření chorob způsobem, jaký se dříve nedal předpokládat. Studie vlastně používá organismus Toxoplasma gondii jako modelový příklad takového vlivu. Vyšší míra šíření zvyšuje nebezpečí, že jinak mírné chorobě budou vystaveni náchylní lidé, dílčí studie také varují před vlivem toxoplazmózy na některé druhy divokých zvířat. Kočičích mazlíčků se jen tak nevzdáme, není pro to důvod – zůstává ale faktem, že nekontrolovaný pohyb zdivočelých šelmiček v ulicích může do budoucna představovat větší riziko, než se dříve soudilo.