Je-li řeč o syndrom vadnoucího kotěte, pohybujeme se obvykle v časovém úseku prvních pěti týdnů zvířete. Kotě se zdá být podle prvních veterinárních vyšetření v pořádku, na čas je i vitální a rozvíjí se dobře, náhle ale dojde ke zvratu a postupnému úpadku vedoucími až ke smrtí.

Symptomy tohoto syndromu mohou být buď přímé, tedy projevy špatného zdraví, či nepřímé – zpomalující se zdravý vývoj. Je otázka, kdy se syndrom začne rozvíjet, typické milníky vývoje jsou ale například schopnost obrátit se na břicho po třech dnech od porodu, případně schopnost stát ve dvou týdnech života. Pokud sleduje člověk v těchto věcech zpomalování vývoje, měl by zpozornět.

Přímé projevy jsou pak například postupně se zhoršující letargie, nechutenství, špatný sací reflex, nepřibírání na váze, problémy s dechem, zvracení a průjmy či neustálé naříkání i v čase, kdy jsou ostatní koťata v klidu a například odpočívají po jídle. Obecně lze říci, že název „vadnoucí kotě“ je bohužel velmi výstižný.

Kočičí strep G

Některé zdroje uvádí, že příčin tohoto syndromu je více a jsou obvykle kombinované. Jiní odborníci podtrhují jako hlavního viníka bakterii streptoccocus G, hovoří se někdy přímo o kočičí „strep G“ bakterii. Vedle této příčiny ale může svou roli hrát i genetika, špatně předané imunitní protilátky od matky, parazité, deformace orgánů vzniklé při porodu, někdy i podvýživa sama a odmítání matkou.

Pokud se vrátíme zpátky k bakterii strep G, pak je její zákeřnost ve způsobu přenosu. Předává se totiž tělními tekutinami, v podstatě jde o bakteriální infekci respiračního či pohlavního ústrojí. Ve skupině koček tak může dojít k přenosu velmi snadno, nakazit může i kocour kočku pohlavním stykem. Jejich mláďata pak infekce napadá ještě v děloze skrze pupeční šňůru. Bakterie se ale velmi špatně zachytává při kultivacích, proto někdy trvá dlouho, než se podaří určit, že je nějaký kočičí chov nakažený. Jak jsme ale řekli, podle některých názorů může syndrom vyvolat i jiný zdroj než streptokoky.

Chřadne bez viditelné příčiny

Veterinární diagnostika syndromu také není tak jednoduchá. Kotě může při první prohlídce vypadat zdravě, náhle ale přijde úpadek. I pokud si zvěrolékař všimne horšího prospívání, není snadné hned odhalit příčinu. Snadno se tak stane, že veterinář se snaží podporovat a zlepšovat zdravotní stav chřadnoucího zvířete, nevidí ale primární příčinu a nemůže ji odstranit. I pokud se nakonec podaří syndrom vadnoucího kotěte odhalit, bývá léčba obtížná. Různé vrozené či genetické vady jsou v podstatě neřešitelné, podobně jako deformity zhoršující kvalitu života. Je-li na vině strep G, existují některé antibiotické léky, jejichž účinnost ale není u takto malého mláděte nikdy příliš jistá.

Nejde říci, že by tento syndrom zabíjel všechna koťata, u kterých se vyskytne. Je ale pravda, že statistiky nejsou moc příznivé. Největší šance jsou tehdy, pokud se podaří odstranit včas příčinu syndromu, například zastavit bakteriální infekci.

Nejvíce krizový je první týden života – pokud se ho kotěti podaří přežít a trochu zesílit, roste rychle šance s pomocí veterináře syndrom překonat. V podstatě je potřeba kotěti věnovat mimořádnou péči, poskytovat mu nadprůměrnou výživu, kontrolovat správnou funkci orgánů a podobně. Klíčem je nenechat slabé tělíčko zvadnout.

Jistou formou prevence jsou snad pečlivé zdravotní prohlídky u koček určených k chovu. Sice jsme řekli, že se bakterie streptokoku špatně laboratorně zachytává, jisté šance ale jsou. Pokud je potenciální kočičí rodič nemocí, dá se nemoc vyléčit dříve, než se přenese na koťata. Syndrom vadnoucího kotěte není milosrdný – stoprocentní zabiják to ale také není, proto je nutné v případě podezření na jeho rozvoj jednat rychle a všímat si možných varovných signálů.