Stav se označuje zkratkou FARS z anglického feline audiogenic reflex seizures – kočičí záchvaty vyvolané reflexí zvuků. Předně je potřeba říci, že se jedná o velmi vzácný jev, kterým drtivá většina koček netrpí. Jeho poznání komplikuje to, že obvykle postihuje jen kočky starší 15 let, řada majitelů proto záchvaty připisovala prostě věku, a ne vnějšímu spouštěči. Až v roce 2016 byla publikována studie, která sesbírala dostatek dat k tomu, aby mohla syndrom vůbec definovat.  

Stávající poznání říká, že klíčové faktory jsou dva: vedle věku je to ještě plemeno kočky. Birmy jsou totiž podle všeho k výskytu FARS mnohem náchylnější. Skutečný rozsah v kočičí populaci není jasný, při sbírání dat pro studii z roku 2016 bylo identifikováno několik stovek případů po celém světě. Vzhledem k četnosti koček jde tedy o mizivý zlomek procenta všech mazlíčků, v absolutních číslech ale o nezanedbatelný počet.  

Jaká je tedy podstata celého syndromu FARS? Vědci zabývající se výzkumem této poruchy jí začali mezi sebou říkat „syndrom Toma a Jerryho“. To proto, že populární kreslený kocour reaguje v seriálu na prudké zvuky, jako by měl zbytnělý úlekový reflex. Představte si číhajícího Toma, jak za ním Jerry shodí ze stolu pánev. Celé to bude nakreslené tak, že kocour prudce vyletí do výšky, praští sebou o zem a podobně. Reakce koček trpící FARS jsou vlastně podobné, byť to v jejich případě není vůbec veselá záležitost. Jak jsme totiž řekli, FARS je forma epilepsie. 

Typy záchvatů

Existují tři typy záchvatů. Jeden je „klasický“ epileptický – zvíře ztratí vědomí, padne k zemi a začne cukat končetinami i celým tělem. Ten trvá několik minut. Další je tzv. myoklonický, který obvykle není delší než zlomek vteřiny. Kočka v takovém stavu může vypadat, jako by zůstala při vědomí, záchvat se projeví krátkým, ale mimořádně intenzivním cuknutím svalů. To je právě onen „kocour Tom“ – náhle prudké vystřelení.

Myotonický záchvat byl popsán u 95 % koček s identifikovaným FARS. Důvod, proč nebyl syndrom tak dlouho rozpoznán, může být v tom, že tento typ záchvatu je vlastně lehké přehlédnout nebo nepochopit. Třetí typ epileptického stavu je tzv. absenční. Trvá několik desítek vteřin a kočka při něm ztratí vědomí, ovšem bez svalových záchvěvů. Někdy dokonce zůstane stát a jen zírá do prázdna. Tento stav se přehlédne ještě snáze než myotonický záchvat. 

Zvukové spouštěče FARS záchvatu jsme již naznačili. Pohybují se na poměrně široké škále, podle individuálních dispozic jednotlivých koček. Jedním z nejčastějších zvuků bylo praskání alobalu, vedle toho se ale objevovala i reakce na cinknutí lžičky o porcelánovou misku, zacinkání sklenic, hlasité zmačkání papírové tašky, zatloukání hřebíku, ale i zachřestění klíčů. Ve velmi kuriózním případě byl dokonce chovatel schopen vyvolat kočce záchvat klapáním jazyka.  

Nejasná příčina

Projevy syndromu byly popsány, mechanismus jeho vzniku je ale pořád nejistý. Větší výskyt u konkrétního plemene by mohl naznačovat, že to má něco společného s genetikou a dědičností. Vysoký věk postižených koček zase ukazuje, že se syndrom rozvíjí se stárnoucími změnami na mozku. Takřka polovina koček s identifikovaným FARS navíc trpěla částečnou hluchotou. To je u starých koček poměrně běžné, je ale možné, že omezené vnímání zvuku jim snáze způsobí leknutí, které se přenese v nervový šok. 

Je pravděpodobné, že se drtivá většina čtenářů s tímto typem epilepsie nesetká. Přesto zůstává malá možnost, že si majitel stárnoucí kočky všimne podivného chování, které by mohlo odpovídat popsanému syndromu. Jak jsme řekli, všimnout si některých projevů FARS je poměrně obtížné a snadno se zamění s běžnými obtížemi kočičí stařenky. Tento zvláštní syndrom ale existuje a představuje další nepříliš probádané pole kočičí biologie.