Výzkumem se zabýval vědecký tým z katedry etologie univerzity Loránda Eötvöse v Budapešti. Tito badatelé se psí psychologií, chováním a životem zabývají už velmi dlouho. K problematice stárnutí mazlíčků se vrací opakovaně. Délka života psích společníků a mazlíčků se v posledních desetiletích prodlužuje. Situace je tak velmi podobná jako v lidské medicíně – žijeme déle než kdy dřív, zároveň ale kvůli tomu musíme čelit problémům se změnami chování i fyzického stavu v seniorském věku. U psů platí v podstatě to samé. 

Aby se daly změny spojené se stářím psů lépe sledovat, sestavili už dříve výzkumníci různé druhy testů chování. Takové testování má ale své slabiny, některé z nich například potřebují psy nejprve vycvičit k určitému chování. Špatně se tak používají k vyhodnocení změn během časového úseku. Jiné testování závisí na sociálních interakcích, což v závislosti na „kamarádovi“ psa může poskytovat různé výsledky. Testy kognitivních schopností se zase nedají moc dobře replikovat, navíc se liší individuálně. 

Co nejjednodušší testy

Výzkumníci a zvěrolékaři zkrátka stále postrádají nějakou formu standardizovaného, jednoduchého vyhodnocení dopadů stáří na chování a povahu psích mazlíčků. Právě s touto myšlenkou vedli svůj nový výzkum odborníci z budapešťské univerzity. Jejich studie představuje snahu o sestavení psích testů tak, aby byly co nejjednodušší a nejspolehlivější.  

Jeden test se zaměřuje na paměť. Na podlaze jsou při něm rozmístěné nádoby, testovaní psi mohou vidět, pod kterou byl umístěn pamlsek. Poté jsou odvedeni pryč, na chvíli zabaveni jinou aktivitou, načež se smějí do testovací místnosti vrátit. Zdravý pes by měl být schopen si zapamatovat, kde se pamlsek nacházel. I při občasném zmatení by při opakování měl z experimentu vycházet v podstatě dobře. Pokud se naopak ukážou problémy s pamětí, mohou to být první varovné signály počínající stařecké demence. Tento test měl dobré výsledky i při opakování, kdy i po dvoutýdenní pauze a výměně cvičitele různí psi vykazovali stejné skóre. 

Důležitou, a často přehlíženou, změnou v chování je při stárnutí psů rostoucí míra úzkosti. Zvíře se přestává orientovat ve světě, mohou na něj působit i různé bolesti nebo zastření smyslů. Při testu „setkání s novým“ tak badatelé ukázali psím seniorům samovolně se pohybující hlučnou hračku. Následně vyhodnocovali reakce, přičemž statistika ukázala, že s věkem rostla potřeba se hračce vyhýbat. Míra podobných projevů nejistoty tak také může pomáhat při měření postupujících změn daných věkem. 

Stačí správné vyhodnocení

Autoři studie uvádí, že doposud prováděli své testování jen mimo domácí prostředí, musí proto ověřit, zda by podobné postupy byly použitelné i pro individuální chovatele. Na druhou stranu je jejich velká výhoda v tom, že nepotřebují žádné zvláštní vybavení, jen metodicky správné zaznamenávání a vyhodnocování dat.  

Pro výzkumníky mohou být jakékoliv formy standardizovaných testů velkým přínosem. Různé studie mohou být komplikované tím, že u zvířat se špatně oddělují fyzické a psychické následky stárnutí. Různé poruchy vnímání mohou souviset s nemocemi či bolestmi, které pes nedokáže popsat.

Jednoduché testy mohou být přitom cílené na nějaký konkrétní, nesložitý ukazatel. Podobně bývá problém v posouzení individuálních dispozic daného jedince, vlivu vlastností plemene psa atd. Pokud ale dokážeme u konkrétního zvířete test opakovat s odstupem, a následně posuzovat změny projevující se u daného jedince, pak se snáze získává obraz stárnutí jako takového. 

Autoři nové studie se tak domnívají, že jejich zkoušky paměti a reakcí na nové věci představují vhodný nástroj, který lze dále rozšiřovat v následujících studiích. Snadno odhalené změny v chování lze pak totiž spojit s detailním monitoringem zdravotního stavu a s popisem konkrétních klinických i patologických proměn těla i ducha psích seniorů.