I psi mohou mít pálení žáhy

V základním nenasyceném stavu jsou žaludeční šťávy psů velmi podobné těm lidským. Po jídle jich ale psí organismus produkuje větší množství než je tomu u nás. Při překyselení žaludku dochází k vyplavení části šťáv, někdy i s kousky stravy, zpět do jícnu. Vzniká tak pálivý pocit, který může někdy přecházet až v bolest ne nepodobnou infarktovým stavům. Pes nám tyto pocity nedokáže popsat, na celkovém neklidu, podrážděnosti, případně dokonce zvracení žaludečních šťáv, můžeme poznat, že se něco děje. Pálení žáhy může doprovázet některé bakteriální infekce v zažívacím systému, nejčastěji je na vině přemíra tuků ve stravě. Pejsci mohou dostávat obdobu lidských antacidů, jejich předepsání je ale potřeba řešit s veterinářem.

Jídlo se u psů pohybuje traktem třikrát rychleji než u lidí

Tenké střevo zabírá u psů asi 25 procent celého objemu zažívacího traktu, což odpovídá délce u všežravců, včetně lidí. Není bez zajímavosti, že kočky a čistí masožravci mají tento objem jen asi 15 procent. Z hlediska rychlosti trávení ale pes navzdory evoluci zůstává všežravcem, šelmy totiž obecně vzato mají tyto procesy rychlejší. Tedy, přesnější je říci, že zatímco psí žaludek pracuje o trochu pomaleji než ten lidský, jejich střevo pohybuje trávenou stravou až třikrát rychleji. Udává se, že tzv. gastrointestinální čas (přibližně doba trávení od konzumace do vyloučení) činí u psa jen 6–8 hodin, oproti 20–30 hodinám lidí.

Psi nedokážou žvýkat „do stran“

Nejeden chovatel si možná povšiml, že psí čelisti nemají tak širokou sféru pohybu, jako ty naše. Zatímco člověk vychutnávající si velké sousto převaluje čelistmi v krouživém pohybu, psi dokáží žvýkat jen směrem nahoru a dolů. To je dědictví našeho odlišného živočišného původu. Šelmy žeroucí maso využijí silný stisk umožňující trhání, všežraví předci lidí potřebovali i „přežvýkavý“ pohyb na rostlinnou stravu.

Většina psů zvládá trávení a vstřebávání sacharidů

Jistým úhlem pohledu lze moderní psy považovat za všežravce, ačkoliv pocházejí z rodu masožravých šelem. Živočišné bílkoviny jsou pro ně dál klíčové, v průběhu společné evoluce po lidském boku se ale v jejich populaci rozšířila schopnost štěpit a trávit i sacharidy, tedy získávat i živiny rostlinného původu. To je jeden z nejvýraznějších rysů, který odlišuje psy od vlků. Je to patrně důsledek toho, že během tisíciletí po lidském boku snáze prosperovali ti psí jedinci, kteří mohli v případě nedostatku přežít i na rostlinné stravě. Neznamená to, že by pro psy bylo nějak prospěšné stát se vegetariány. V živočišné říši unikátní soužití psa a člověka ale zjevně zanechalo své stopy i přímo na jejich biologickém fungování. Kočky jsou na tom v tomto směru o poznání hůře, což opět zrcadlí odlišnou délku a průběh jejich domestikace.

Cholesterol není pro psy problém

V lidském stravování je otázka cholesterolu velmi důležitá, a obzvlášť v moderní době často skloňovaná. U psů se s podobnými nutričními varováními nesetkáváme. To je dáno tím, že cholesterol nemá na jejich organismus, srdce nevyjímaje, ani zdaleka tak negativní vliv, jako je tomu u nás. Zažívací trakt psů je totiž uzpůsoben mimo jiné k efektivnímu zpracovávání živočišného tuku. S tím souvisí i to, že zatímco rakovina tlustého střeva či konečníku je u lidí jeden z nejčastějších zabijáků, mezi našimi mazlíčky se vyskytuje minimálně. Na druhou stranu je ale potřeba dodat, že obezita způsobená přemírou tuků a nedostatkem pohybu je závažným problémem i u psů. Jen její dopady škodí jinde, než to známe v lidském organismu.

Psí stolice je důležitý ukazatel zdraví

Majitelé městských psů dobře znají sbírání psích výkalů z chodníku do sáčku. Je to nevábné a většinou to chtějí mít rychle za sebou. Ačkoliv to ale nezní nijak lákavě, přesto platí, že detailní pohled na produkty psího zažívání napoví hodně o zdraví mazlíčka. Člověk by měl mít přehled o tom, jaké jsou toaletní návyky jeho mazlíčka a zpozornit při každé nepravidelnosti. Nejde jenom o průjmy a zácpy, které jasně ukazují na zdravotní obtíže. Nepravidelnost v detekování, neobvyklá barva, struktura, zápach či přítomnost nezvyklých tělních tekutin – to všechno může navést pozornost k problémům, jako jsou bakteriální záněty, parazité, otravy či nádorová onemocnění.