1. Jak se mohou psi sebepoškozovat?
2. Příčiny sebepoškozování u psů
3. Co dělat, když se pes sebepoškozuje?
4. Jak léčit sebepoškozování u psa?

Sebepoškozující chování (SIB) je porucha chování typická pro zvířata v zajetí nebo v extrémně stresujícím prostředí. Opakované násilné útoky na vlastní tělo nebo systematické poškozování tkání se však mohou vyskytovat i u domácích zvířat. Kde se sebepoškozování u psů bere a co lze dělat, když si pes vážně ublíží?

Jak se mohou psi sebepoškozovat?

Sebepoškozování psa může mít mnoho podob. Mezi nejčastější sebepoškozující chování u psů patří:

• Vytrvalé škrábání
• Kousání a olizování tlapek
• Sání ze strany
• Kousání ocasu a zadních nohou

Toto chování může vést k vážným zraněním - například k úplnému ukousnutí ocasu, amputaci prstů nebo ke vzniku ran, které podléhají sekundárním infekcím. Proto by měl páníček psa okamžitě reagovat, pokud se u psa začnou projevovat tyto typy problémů.

Příčiny sebepoškozování u psů

Výskyt sebepoškozujícího chování je ovlivněn mnoha faktory. Jedním z nich je genetická predispozice. Bylo totiž prokázáno, že některá plemena psů, jako je německý ovčák, bulteriér nebo australský honácký pes, vykazují větší sklon ke kousání do ocasu, zatímco sání do boku je běžným jevem u dobrmanů.

Většina těchto problémů má však zdravotní nebo psychologický základ. Zdravotní problémy, jako jsou bakteriální nebo plísňové infekce, přítomnost kožních parazitů, různé alergie, neurologická onemocnění a endokrinní poruchy, mohou psa vyprovokovat k sebepoškozování. Příčinou sebepoškozování mohou být také nedostatky způsobené podáváním nevhodné stravy a různé otravy.

Psychické poškození je naopak nejčastěji způsobeno chronickým stresem, pobytem ve špatném prostředí, které brání naplnění přirozených potřeb, a sociální izolací. Kousání do ocasu nebo vytrvalé olizování tlapek může být způsobem, jak ventilovat silné emoce a frustrace nebo jak se zbavit stresu způsobeného nepříjemnými interakcemi s jinými zvířaty nebo páníčkem. Stres vedoucí k sebepoškozování může být způsoben také averzivními výcvikovými metodami, náhlou změnou prostředí (zejména umístěním do útulku) a omezením prostoru (například zavřením do kotce).

Sebepoškozování může být také problémem u psů, kteří trpí separační úzkostí, chodí na příliš krátké a monotónní procházky a nemají dostatečnou psychickou stimulaci. Kromě toho může být sebepoškozující chování také způsobem, jak upoutat pozornost páníčka.

Co dělat, když se pes sebepoškozuje?

V případě psa, který se zakousl do ocasu, vytrhl si srst nebo si jinak poškodil tělo, by měla být v první řadě provedena rozsáhlá vyšetření. Jejich účelem je zjistit nebo vyloučit zdravotní příčiny vedoucí k sebepoškozování. Tato vyšetření zahrnují rozsáhlé krevní testy včetně hladiny hormonů, neurologické vyšetření, rozbor moči a kožní testy na parazitární a alergická onemocnění. Teprve po vyloučení všech onemocnění, která mohou psa k sebepoškozování vést, lze psa předat zkušenému behavioristovi.

Odborník na chování psa by se měl majitele zeptat na:

• Podrobný popis situace, ve které k sebepoškozujícímu chování dochází.
• Případné další chování nebo zdravotní problémy psa.
• Historii zvířete (odkud pochází, co se v jeho životě dosud stalo).
• Popis prostředí, ve kterém pes žije.
• Vztah zvířete ke všem členům domácnosti.
• Denní rozvrh - délka procházek, doba krmení, doba odpočinku.

Tyto informace umožní behavioristovi určit možné příčiny sebepoškozujícího chování psa a vytvořit seznam opatření, která zmírní stres nebo zabrání nečinnosti a nudě, v závislosti na potřebách čtyřnohého miláčka. Důležité je také, aby odborník provedl pozorování psa alespoň při procházkách, interakci s páníčkem a ostatními zvířaty.

Jak léčit sebepoškozování u psa?

Léčba sebepoškozujícího chování u psů vyžaduje především odstranění příčiny. Pokud je sebepoškozování způsobeno nemocí, je třeba zavést vhodnou léčbu. Veterinární lékař může doporučit podávání léků, antiparazitárních prostředků, doplňků stravy nebo dokonce specializované diety.

V případě sebepoškozování na psychické bázi bude nutné změnit prostředí a životní styl psa podle doporučení odborníka. Kromě zmírnění stresu odstraněním jeho zdroje by měl být život psa také mnohem zajímavější tím, že mu budou poskytnuty příležitosti k volnému zkoumání prostředí a čichání během aktivních a pestrých procházek a že mu budou nabídnuty různé čichové hry. Zajímavou činností, která bude stimulovat mysl psa, je výcvik založený na pozitivních metodách zahrnujících odměňování zvířete za správné provedení povelů. Tréninky by neměly být dlouhé ani příliš náročné - jejich hlavním cílem je stimulovat mysl psa, umožnit mu uspět a získat odměnu, která mu zlepší náladu.

Některé případy vyžadují pokročilejší léčbu a dlouhodobou behaviorální terapii - zejména pokud je stres psa způsoben faktorem, který nelze odstranit. V závislosti na příčině problému může řešení vyžadovat řešení separační úzkosti nebo strachu z bouřky, socializaci s jinými psy nebo seznámení s městskými zvuky či jedoucími auty. Taková terapie může být podpořena farmakologickou léčbou, tj. podáváním psychotropních léků s uklidňujícím nebo antidepresivním účinkem vybraných odborníkem.