Jak jsme naznačili, u většiny psů nemoc obvykle nepropuká – či přesněji, infekce salmonelou proběhnout může, pokud jde ale o zdravého, dospělého psa, pak většina jedinců neprojevuje žádné příznaky. Nejvíce ohrožení jsou tak mazlíčci s oslabenou imunitou či štěňata. O málo vyšší je nebezpečí infekce také u jedinců krmených syrovým, nezpracovaným masem. Problém je pak v tom, že i psi bez příznaků mohou bakterie salmonely ve slinách a výkalech šířit, a tak nakazit nejen další jedince, ale dokonce i člověka.

Když už symptomy propuknou, jsou velmi podobné těm lidským a zasahují hlavně trávící a zažívací systém. Objevit se tak může prudký, velmi vodnatý průjem, někdy krvavý. Zvracení, letargie, horečky, nechutenství a s tím vším spojená dehydratace. Podobně se projevují i další nemoci, u chovatele ale ke správné diagnóze může dovést uvědomění si předchozí historie se stravou, cestováním a podobně. Salmonelóza je v podstatě poměrně agresivní choroba, která svými silnými projevy může vést rychle k dehydrataci a výraznému oslabení, není proto na místě ji podcenit.

Vzácně se mohou bakterie salmonely dostat do plic a způsobit i zápal plic, známé jsou i případy, kdy infekce vedla k potratu u březích fen. Neléčená salmonela také může vést až k doputování bakterií do krevního řečiště a vyvolání celkové sepse – takové případy by ale při běžné péči neměly nastat.

Bezpříznakoví

Jaké jsou tedy hlavní příčiny salmonelózy? Pes obvykle musí bakterie polknout, ať už z částeček nakažených fekálií či z nějaké infikované stravy. Statistiky ukazují, že na venkově se u mazlíčků salmonelóza objevuje častěji, již jsme také říkali, že nebezpečí zvyšuje syrové maso ve stravě. Na druhou stranu ale není potřeba mít příliš velké obavy, pokud k aplikování raw stravy přistupujeme zodpovědně a podle hygienických pravidel. Ze světa jsou ale popsány i případy, kdy lokální epidemii psí salmonely způsobily nakažené sušené vepřové uši, což je v podstatě běžný pamlsek.

U bezpříznakových psů může k diagnóze vést podezření dané výskytem salmonely u dalších mazlíčků či lidí. Jinak ale veterinář musí postupovat hlavně podle symptomů, ačkoliv někdy může být náročné vyloučit jiné gastroenterologické obtíže. Proto je potřeba pokusit se co nejlépe informovat o předchozím jídelníčku či dalších rizikových faktorech. Jako salmonela se totiž mohou projevovat například parazité, některé virózy, polknutí tvrdých předmětů a podobně.

Léčba je podpůrná

Léčba salmonelózy je hlavně podpůrná, tělo si s infekcí obvykle nakonec poradí samo. Je ale potřeba bojovat proti dehydrataci, případně medikací tlumit křečovité zvracení. Antibiotika se dostávají ke slovu hlavně tehdy, kdy hrozí infekce v krvi či dalších částech těla. Těžké případy, které jsou ale u psů velmi vzácné, mohou potřebovat hospitalizaci, snižování horečky, intubaci, případně dlouhodobou podporu silnými probiotiky.

Skutečně akutní je léčba u štěňat či psů se sníženou imunitou – u takových jedinců totiž v řádech hodin hrozí velmi těžký průběh. Není asi těžké si představit, že malé štěněcí tělíčko může rychle podlehnout dehydrataci, která dospělého psa přímo na životě neohrožuje.

Následná rekonvalescence závisí na síle předchozího onemocnění. Někdy stačí pár dní důsledně hydratovat a hlídat dobrou stravu, u těžších případů je nutné doléčovat následky sepse či napadení orgánů. Prevencí je pak kvalitní strava, v případě raw stravy dodržování všech zásad práce se syrovým masem.