Předně je potřeba říci, že ačkoliv mívá nemoc spíše mírné projevy, existují i vážnější formy. Navíc při podcenění může těžký průběh slabší mazlíčky přímo ohrožovat. Není tedy dobrý nápad případné symptomy dlouhodobě ignorovat s tím, že „je to jenom kašel“.

Jde o kapénkovovou infekci s velkou nakažlivostí, která se projeví tehdy, když jsou horní cesty dýchací napadené bakteriální či virovou infekcí (někdy oběma současně). Nemoc má vlastně více potenciálních původců, kteří se projevují stejně. Mezi ně patří psí adenovirus typu 2, virus parainfluenzy či velmi často bakterie Bordetella bronchiseptica a dále Pasteurella nebo Pseudomonas.

Možné příznaky jsou: suchý kašel, říhání či zvracení, ztráta chuti k jídlu, výtok z nosu a psychické projevy stresujícího stavu, jako apatie či deprese. To je sice výčet možného, nejčastěji se ale setkáváme s pouhým kašlem. Ten je ale natolik nepříjemný a pro psa nezvyklý, že si většina majitelů obvykle rychle všimne, že je něco v nepořádku. Akutní záchvat kašle a dávení hlenů někdy v první chvíli vypadá, jako by pes chtěl dostat ven z těla nějaké cizí těleso.

Vysoká nakažlivost

Psi se mohou nakazit jak od jiného jedince, tak z infekčních povrchů. Právě v různých psincích, útulcích, ale i psích skupinách – či prostě jen při větším počtu psů doma – je přenos nemoci urychlený při sdílení misky, hraček a podobně. Náchylnější jsou obvykle psi staří a mláďata, případně s oslabenou imunitou. Vliv na průběh nemocí má i počet původců – při kombinaci virů a bakterií bývá obzvláště těžká.

Při podezření na psincový kašel je potřeba se poradit s veterinářem pro definitivní určení diagnózy. Pokud se skutečně jedná o toto onemocnění, pak nastupuje léčba. Ta obvykle spočívá v klidovém režimu, někdy se podávají léky na vykašlávání hlenů a tlumení suchého kašle. Případně pokud je výskyt hlenu obzvláště těžký, lze ulevit léky i zde.

Antibiotika se obvykle používají jen u těžkých průběhů a jejich účinnost není zaručená – obzvlášť pokud máme co dělat s virovým původcem. U těžkých průběhů se může druhotně rozvinout zápal plic, kdy už se skrze hospitalizaci a intenzivní péči může bojovat až o psí život – tyto případy ale naštěstí nejsou tak časté.

Očkování není stoprocentní

Hlavní problém s psincovým kašlem spočívá v obtížné prevenci. Nemoc je velmi nakažlivá a pokud máme psa společenského, který se často potkává s jinými, například na cvičišti, jisté riziko existuje vždy. Nemluvě o katastrofě, jakou je rozšíření této choroby v uzavřených útulcích a podobně.

Proti nemoci sice lze očkovat, to ale není stoprocentně spolehlivé opatření kvůli více původcům choroby. Vakcína může chránit proti těm nejčastějším, přesto není nikdy riziko nákazy nulové – a stoupá, pokud se šíří kombinace virů a bakterií.

Asi nejzákladnější prevencí tak zůstává pečovat dobře o zdraví svého mazlíčka a podporovat jeho imunitu, obzvláště v sezóně respiračních onemocnění. Lze tím alespoň snižovat pravděpodobnosti těžkého průběhu nemoci.

Na závěr asi znovu zdůrazněme, co už zaznělo: nepodceňujme psí kašel. Když náš čtyřnohý přítel úporně kašle, není to normální stav – a každý milující majitel by měl raději zpozornět než později litovat.