Samostatnou kapitolou je přirozené vypadávání zubů štěňat. Mléčné zuby se prořezávají ve třech až pěti týdnech. Asi ve třech měsících začnou růst zuby stále, které by měly svým počtem 42 nahradit zhruba do sedmého měsíce života původních 28 mléčných zubů.

Zbavování se mléčných zubů může být bolestivé, existují různé metody úlevy pro malé pejsky (například kousátka), jejich padání je ale přirozené. Problém nastává, pokud se nějaký mléčný zub úporně drží – nejen že překáží stálým zubům, navíc může být zdrojem infekcí. V takovém případě je na místě konzultace s veterinářem.

Ztráta stálých zubů u dospělého psa je závažnější záležitost. Na prvním místě je otázka, zda si jí vůbec dokážeme všimnout. Psí chrup bychom sice měli čas od času kontrolovat, někdy ale může zvíře trpět ztrátou hůře viditelného zubu nějakou dobu.

Varovnými signály jsou ostrý zápach z úst od zanícené rány, rudé dásně kvůli infekci, případně stopy krve ve slinách, na misce či oblíbené hračce. Můžeme si všimnout i problémů s kousáním, otoků, ztráty chuti k jídlu, případně i špatného a bolestivého dýchání.

Jak psi přicházejí o zuby

Z jakých příčin vlastně ke ztrátě zubu dochází? Asi nejčastější u aktivních psů je zranění – rvačka, pád při běhu, srážka s tvrdým povrchem či prosté uchopení příliš tvrdého materiálu zuby. Nejeden pes si s ošklivým následkem zkusil kousnout do kamene.

Další variantou jsou kazy, respektive nemoci zubů. "Obyčejný" kaz nemusí dlouho ke ztrátě zubů vést. Problém je, pokud zasáhne i dásně a dochází k zanícení. Nejčastějším následkem takového skrytého a neléčeného kazu jsou tzv. záněty ozubice (periodontální nemoci). Infekce se od zkaženého zubu šíří do dásní a až k čelisti, plak rostoucí na zubu navíc dále narušuje jeho ukotvení. Pes nejen, že obvykle o zub přijde, ale navíc jej zánět v extrémních případech může i ohrožovat na životě.

Nemoci zubů

Není asi potřeba zdůrazňovat, že kazy vedoucí až k vypadnutí zubu jsou velmi bolestivé a ovlivňuji kvalitu života psa. Statistiky zároveň bohužel ukazují, že s těmito obtížemi se setká velké procento stárnoucích psů. Navíc nejde o jediné nemoci, psi mohou trpět i paradentózou, tedy ustupováním dásní.

Vedle toho se na zdraví zubů projevují i komplexnější choroby organismu. Smutným příkladem jsou rakoviny kosti v čelisti, případně rakovinové bujení přímo v dásni. Obzvlášť někteří geneticky zatížení jedinci mohou na tyto typy rakovin trpět více. Padání zubů je obvykle prvním větším příznakem rozsáhlejšího problému.

Zatímco padání mléčných zubů je přirozené, u těch stálých jde o problém ovlivňující celkovou pohodu a zdraví zvířete. Choroby chrupu jsou při tom u psů rozšířenější, než se někteří lidé domnívají. Vše je o to komplikovanější, že se rané příznaky lehko přehlédnou a ne každý chovatel je zvyklý psům pravidelně chrup kontrolovat.

Americká veterinářská asociace například ve svých statistikách uvádí, že drtivá většina psů už kolem třetího roku života vykazuje rané příznaky periodontálních nemocí, které se dají včas podchytit prevencí.