Ne vždycky jsou uvolněné zuby problém, ve štěněcím věku je dokonce jejich vypadávání normální. V prvních týdnech života jsou malí pejsci bez psů, mezi 3. a 5. týdnem začnou růst zuby mléčné. Těch mají celkem 28, během několika měsíců vypadávají. U normálního vývoje dochází k úplné výměně zubů kolem 6. či 7. měsíce věku, stálý chrup pak u psů čítá 42 zubů. Veterináři při výměně zubů musí dávat hlavně pozor na uvízlé zuby mléčné, které odmítají vypadnout, blokují růst těch stálých a někdy způsobují infekce.

Uvolňování dětských zubů bychom ale asi za dentální problém neoznačili. Pokud u dospělého psa zjistíme, že se mu zub viklá, či snad už dokonce úplně vypadl, pak existuje několik možných příčin. Jako první nás asi napadne zranění – možností je mnoho, od pádu, rvačky až po kousnutí do nevhodného materiálu.

Až k uvolnění zubu ale mohou vést i periodontální nemoci, tedy nejčastěji infekce dásní. Ty mohou být u psů velmi bolestivé, přesto někdy trvá dlouho, než na mazlíčkovi něco zpozorujeme. V podstatě k nim dochází tak, že se kolem zubu kumuluje zubní plak a kámen tak, že vytváří prostor pro růst bakterií. To způsobuje infekce a záněty, které vedou k ústupu dásní nebo vzniku hnisavých ložisek kolem zubů. Méně častou příčinou pak může být ještě rakovina v dásních či čelisti.

Jaké jsou příznaky?

Příznaky uvolňujícího se zubu jsou: halitóza (zápach z úst), zarudnutí dásní, nadměrné slinění, krev ve slinách (někdy zpozorujeme například po žvýkání hračky), problémy s kousáním, otoky, ztráta chuti k jídlu, výtok z nosu, citlivost a projevy bolesti.

Americká veterinární asociace před časem zveřejnila statistiky, podle kterých jsou tyto problémy mnohem častější, než se zdá na první pohled. Psi je totiž dokáží překvapivě dlouho skrývat. Podle průzkumů dokonce nadpoloviční většina psů starších tří let může vykazovat příznaky počínající nemoci dásní. Není asi potřeba zdůrazňovat, že s časem se tyto obtíže v případě neléčení jen zhoršují.

Bez veterináře to nepůjde

Uvolněný zub je rozhodně něco, co potřebuje veterinární pomoc – není dobré spoléhat na domácí léčbu. Na rozdíl od různých zranění či některých nemocí se problémy se zuby samy nezahojí. Veterináři nejčastěji přistoupí k extrakci zubu v anestezii, někdy je potřeba řešit i doprovodný zánět. V případě zubu uvolněného po zranění je opatrnost také na místě – drobné úlomky mohou způsobit záněty, veterinář také může odhalit neviděné fraktury na čelistech.

Důležitá je v tomto případě prevence, neboť uvolněný zub je obvykle důsledek delšího vývoje choroby, pokud tedy nejde o následek zranění. Preventivní prohlídky u veterináře by proto měly zahrnovat i kontrolu stavu chrupu. Čas od času je také dobré zvážit preventivní čištění chrupu a dentální hygienu, ačkoliv ta obvykle zahrnuje celkovou anestezii mazlíčka.

Není dobré podceňovat ani důležitost domácího čištění zubů. Na trhu je dnes k dispozici řada psích zubních past, jejichž používání může pomoci předcházet chorobám vedoucím až ke ztrátě zubu. V neposlední řadě je pak dobré mazlíčky trochu hlídat – psi dovedou být někdy vší své inteligenci navzdory „telátka“ a ze zábavy okusovat naprosto nevhodné materiály, kameny nevyjímaje. Měli bychom se tedy snažit dávat jim k dispozici vhodné, a hlavně pro zuby bezpečné hračky.