Během jarní vlny pandemie nemoci Covid-19 se zvedla hlavně v Asii krátká vlna hysterie, která zasáhla psy. Jedna studie totiž naznačovala, že mohou být přenašeči této lidské zhouby. SARS-CoV-2 se skutečně může uchytit i v psím (či kočičím) organismu.

Na zdraví těchto mazlíčků ale nemá skoro vliv a obecně se viru mnohem lépe daří v organismu lidském. Jsou známé případy, kdy si virus předávali mazlíčci mezi sebou, nebyl ale věrohodně popsán jediný případ, kdy by došlo k přenosu ze psa na člověka. Obavy z pejsků tedy v tomto směru nejsou na místě.

Výzkum pochopitelně stále běží, kupříkladu je zajímavé, že kromě předpokládaného prvního přenosu na lidi z populací netopýrů či luskounů není pořádně popsán žádný přenos zvíře-člověk. Jediný doposud skutečně vědecky prozkoumaný řetězec vypadal tak, že v USA se od člověka nakazila kočka, od kočky norek a od norka zpětně jiný člověk. Nicméně tyto případy jsou zatím jen výjimky. Psi jsou pak skutečně považovaní za bezpečné, co se nemoci COVID-19 týče.

Psí střevní virus

Koronaviry jsou ale celá skupina čtyř rodů virů, ostatně i některé druhy běžných lidských nachlazení způsobují koronaviry. Jedním z druhů z této široké rodiny je pak takzvaný psí koronavirus, označovaný zkratkou CCoV. Co jsme řekli o neškodnosti SARS-CoV-2, to bohužel pro CCoV u pejsků neplatí. Někdy bývá nazýván také psí střevní virus a to už nám naznačuje, kde je jeho hlavní působiště.

Psi zasažení střevním koronavirem mají příznaky charakteristické pro onemocnění zažívacího traktu – ztráta chuti k jídlu, letargie, zvracení a prudké průjmy. Obvyklý způsob přenosu nastává při kontaktu s výkaly jiného nakaženého psa. Nemusíme zacházet do podrobností – každý chovatel psa ví, že cizí hromádky psy neodolatelně lákají.

Existuje vakcína

Symptomy onemocnění bývají spíše mírnější, při těžším průběhu se ale zvracení a průjmy mění v nezvykle silné. Zákeřnost psího koronaviru spočívá v jeho virové povaze. Nemoc je extrémně nakažlivá, její průběh se pak velmi liší podle vitality toho kterého zvířete. Na koronavirus neexistují léky, spíše se tiší jeho projevy. Na rozdíl od COVID-19 ale na psí koronavir už existují účinné vakcíny.

Smrtnost onemocnění naštěstí není vysoká, je ale dobré zahájit léčbu včas. Chovatel by měl u všech průjmů i zvracení zpozornět, pokud trvají déle než den dva. Rozhodně není dobrým krokem čekat, že se vše samo spraví a doufat, že jde jen o špatné zažívání.

Veterinář by měl být rozborem exkrementů psa schopen určit, že jeho onemocnění je skutečně virové a nejde o bakterie či parazity. Těmto zjištěním pak odpovídá i nastavený průběh léčby – a hlavně karanténa, jako u lidí.

Koronavirů existuje skutečně množství druhů a zdaleka ne všechny se týkají plic. V této souvislosti ještě dodejme bokem, že existují i psí forma plicního koronaviru, oproti tomu zažívacímu je ale extrémně vzácná. Tzv. psí koronavirus CCoV je naopak nákazou, se kterou se pes může potkat velice snadno. Chovatelé by tedy měli zvážit, jak dostupné jsou vakcíny, případně být připravení nepodceňovat špatný zdravotní stav psího zažívání.