Vedoucím výzkumu je veterinární patoložka Chiara Palmieriová. Ač je sama zvěrolékařka, přesto má její práce výrazný přesah do lidské medicíny. Zaměřuje se totiž na rizikové faktory ovlivňující negativně zdraví psů v Austrálii, přičemž hledá spojitost s nemocemi člověka. Zajímají ji věci jako vystavení chemikáliím, kvalita ovzduší v domácnostech či jeho znečištění venku.

Trochu drsně, ale výstižně, lze říci, že domácí mazlíčci mohou být příslovečnými „důlními kanárky“ při hledání rizikových faktorů pro lidské zdraví. U zvířat se totiž leckteré negativní jevy projeví mnohem rychleji, než je tomu u nás. Své psy lidé většinou milují, bohužel jsou to ale právě oni, u koho se jako u prvního objeví problémy spojené s nevhodným vlivem životního prostředí.

Azbest, hnojiva i pasivní kouření

Typickým příkladem je rozvoj mezoteliomu u psů. Za normálních okolností jde o poměrně vzácnou formu rakoviny, kterou ale dokáže snadno vyvolat jedna mimořádně karcinogenní látka: azbest. Ke zvíření azbestových vláken dochází při neopatrných rekonstrukcích starších domů, v našem prostředí se s azbestem nejčastěji setkáváme v eternitových krytinách. Vznik mezoteliomu u psa může člověka varovat, že v jeho domácnosti není všechno v pořádku a je někde právě azbestem kontaminovaný.

Podobně se mohou u psů rozvinout různé nádory v důsledku působení nevhodných hnojiv v zahradách, toxických látek obsažených v půdě či jako důsledek pasivního kouření. U posledně jmenovaného nejde sice o skrytou příčinu – člověku svému zvířeti cigaretovým dýmem aktivně ubližuje. Jakmile ale situace dojde tak daleko, že lékař musí u psa řešit rakovinu plic, je asi na místě, aby se i sám člověk zamyslel nad svým životním stylem.

Pro vědecké výzkumy zkoumající vliv okolního prostředí a rozvoj spontánní rakoviny u zvířat je klíčové právě zmiňované sbírání dat. Tématu se už dříve věnovaly některé studie, široké pojetí australských vědců je ale přeci jen nové. Hlavně je důležité, že badatelský tým opravdu intenzivně vede osvětu na zmiňované téma „když to škodí mému mazlíčkovi, dost možná je to škodlivé i pro mě“.

Psi jako ukazatel

Jak jsme naznačili, psi jsou v tomto opravdu citlivým „ukazatelem“, možná dokonce více, než si lidé uvědomují. Statistiky ukazují, že rakovina se v jejich populaci rozvíjí asi ve stejné míře, jako je tomu u člověka. Některé odhady dokonce uvádí, že až čtvrtina všech domácích psů někdy čelí rakovinnému bujení, přičemž u jedinců starších 10 let jde až o 50 procent.

Míra výskytu rakoviny u psů přitom roste – což je opět podobné situaci v lidské populaci, přičemž i příčiny jsou alespoň částečně obdobné. Prodlužuje se věk dožití, proměňuje se životní prostředí, zároveň se ale také zlepšují diagnostické metody, takže se snáze rozpoznává rakovina jako příčina úmrtí.

Spolu s lepším pochopení výskytu karcinomů ale roste také schopnost léčby a prevence. Obzvlášť pokud se bude dařit monitorovat vnější faktory, které k rozvoji rakovinných onemocnění přispívají. Vědci tak prostřednictvím stovek, ne-li tisíců dotazníků mezi australskými chovateli sbírají informace o věku, pohlaví, plemeni a váze psů, u kterých byla rakovina diagnostikována. K tomu se pak pojí informace o lokalitě domu, přítomnosti kuřáků, možných vlivů herbicidů a pesticidů, případně dalších látek a podobně. Výsledky takového zkoumání tak dokážou nejen chránit domácí mazlíčky, ale současně s nimi i jejich lidi.