První pomoc při podchlazení u psů. Pozor na omrzliny i zástavu srdce

12. 1. 2022 – 16:58

Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

Podchlazení čili hypotermie, je stav, kdy teplota psího těla výrazněji klesne pod běžnou hodnotu. Pokud je pokles rychlý či opravdu znatelný, pak začíná podchlazení ohrožovat zdraví i život mazlíčka. Většina chovatelů přistupuje k tepelnému komfortu svého zvířete zodpovědně. V současném ročním období se ale může stát, že se situace s počasím podcení a pouhé nepohodlí se změní v negativní stav. Je proto dobré příznaky podchlazení rozpoznávat a podle míry projevů na ně reagovat.

Zima je zákeřné roční období. Někteří psi jsou sice chránění skvělým kožichem, jiným plemenům ale musí chovatelé pomáhat různými kabátky a podobně. Přesto se snadno stane, že venkovní teploty náhle spadnou třeba během večerní návštěvy u známých, případně začnou vanout ledové větry ochlazující povrch těla mnohem rychleji. I opatrný majitel psa se tak může dostat do stavu, kdy se mu mazlíček podchladí.

Kromě teploty vzduchu pak podchlazení ohrožuje psy i v několika dalších případech. Kupříkladu veterináři na něj musí dávat pozor při operacích, protože kombinace anestezie, holení srsti a chladného prostředí operačních místností vede k rychlé ztrátě tělesného tepla. Stejně tak zranění a nemocní psi mohou v reakci na svůj stav prochládat i za podmínek, které by zdravé zvíře neohrozily.

Průměrná teplota zdravého psa je o něco vyšší než u člověka, činí asi 38–39,2°C. Pokud klesne pod 37°C, můžeme už hovořit o podchlazení. S tím ovšem, že hypotermie má různé stupně a projevy a zdravotní následky mírného a závažného podchlazení se velmi liší.

Studené tlapky až zástava srdce

Zprvu reaguje psí tělo na klesající teplotu stejně, jako to známe od lidí, tedy stažením krve z periferie k orgánům. Uši a tlapky či celé nohy se tak mohou zdát bledé a velmi studené na dotek. Na jednu stranu to organismům pomáhá přežít, neboť se před mrazem chrání důležité části těla, zároveň tato reakce ale na okrajových částech zvyšuje nebezpečí vzniku omrzlin.

U středně závažného podchlazení musí tělo reagovat dále. K vytváření tepla slouží svalové chvění, to má ale vliv na koordinaci a v pokračujících stavech i na orientaci a fungování mozku. Zvíře se zkrátka začíná cítit špatně a v podstatě spaluje energii, aby si tělo udrželo teplo. Symptomy prochládání, kterých bychom si měli všímat, tedy začínají u studených a bledých okrajových částí těla. Pokračují směrem ke chvění, ztuhlosti a neohrabanosti končetin, pomalému pohybu, někdy i zmatení a lehkou letargii. Že je zvířeti větší a větší zima, si můžeme všimnout také na tom, že nejprve mu zblednou uši a o něco později dásně.

Závažné, zdraví ohrožující podchlazení se oznámí tím, že chvění přestane. Svalové buňky už svým záchvěvy spálily dostupnou energii a pejsek začíná být vyčerpaný. Teplota těla začíná padat prudce dolů, zpomaluje se metabolismus a tělní chemie jako taková. Psi tak začínají mít vážné problémy s pohybem, zpomaluje se jim srdeční rytmus i dech, kvůli čemuž se rozvíjí letargie a apatie. Pokud se zvíře nedostane do tepla, nastává smrt v důsledku selhání orgánů, zástavy srdce či mozkového kómatu.

Pozor na teplotní šok

Selský rozum říká, že podchlazené psy je potřeba ohřát. Proces by to ale měl být postupný, nikoliv prudký. Příliš rychlé rozproudění krve může zhoršit teplotní šok. Pokud máte pocit, že vám mazlíček prochladl, dostaňte ho co nejrychleji do vyhřáté budovy nebo auta. Přikryjte ho dekami, ručníky či kabáty a dejte a topení zahřát nějaké další vrstvy. Ty za chvíli přidejte. U vážnějších případů přidejte po chvíli například zahřívací lahve, ovšem obaleny nějakými vrstvami navíc, aby se zvíře nespálilo.

Doporučuje se co nejdříve vyhledat pomoc veterináře, to ovšem platí především u středních a závažných případů. Když si nejste jistí, jestli byla psovi jen zima či zda už šlo o hypotermii, nejspíše nebude zvěrolékař potřeba. U vážnějších stavů, kdy už se na psovi daly pozorovat příznaky šoku, apatie či ztráty koordinace, je pak potřeba neváhat. Obecně platí, jako u všech zdravotních obtíží, že je na místě být spíše opatrný a situaci nebagatelizovat. Kupříkladu i u lehčích stavů, kdy pes závažně neprochladl, ale pohyboval se po ledovém povrchu, mohly vzniknout omrzliny.

Pokud je pes ve skutečně závažném stavu, není schopný se zahřát a bojuje o život, pak veterinář nasadí „ostřejší“ techniky zahřátí. Od intravenózních tekutin zvyšujících teplotu až po dýchání zahřátého kyslíku. Také se pečlivě monitorují funkce těla, zda nezačíná kolabovat srdce či jiné orgány. Také může být potřeba náležitě ošetřit omrzliny, které mohou být v těžších případech zdrojem infekcí.

V podstatě jde říci, že lehké a střední případy při rychlém přesunu do tepla přežívají bez problémů a obvykle bez následků. Bohužel, těžké stavy mají statisticky mnohem horší prognózu – na druhou stranu jsou ale popsané případy, kdy se i velmi závažný stav spojený s těžkým kómatem podařilo zvrátit. Od určitého stupně prosté zahřátí nestačí a laicky se velmi špatně posuzuje, zda psovi pod dekou vší péči navzdory neselhává srdce. Proto zopakujme, že je potřeba situaci nepodceňovat.

Jak jsme naznačili na začátku, různí jedinci bývají různě náchylní. Roli hraje nejen plemeno a typ srsti, ale i celková velikost, zdravotní stav, věk a podobně. Udává se, že pokud zvíře nepromokne či není vystavené extrémnímu větru, pak nad 7 °C nemají problém žádní psi. Pak už se ale situace velmi liší individuálně.

Zároveň si ale dodejme na závěr trochu uklidnění: většina chovatelů svého mazlíčka dobře zná a ví, co si s ním může dovolit. Při běžném „provozu“, kdy se nevěnujeme výletům v zimní krajině, se počasí málokdy podaří nás tak akutně zaskočit. Většina pejsků miluje sníh a za běžných podmínek se dá prochladnutí dobře předcházet. Pokud je venku velký mráz, mají majitelé krátkosrstých bytových psíků většinou připraveny oblečky a ví, že mají omezit procházky na nutné minimum. Ano, v extrémním počasí je potřeba být obezřetný, ale s trochou pozorné péče se dá hypotermii obvykle vyhnout.