Nejen láska prochází žaludkem

Pro pojídání výkalů má řada živočišných druhů poměrně racionální důvody – povětšinou daleko víc než psi. Třeba mouchy, skarabeové i další typy hmyzu kladou na trus vajíčka, které se jím pak mohou živit bez problémů a obav o vlastní bezpečí.

Ačkoliv jsou výkaly obvykle složeny z odpadních materiálů, obsahují i menší podíl nestrávené potravy. Nám to snad příliš vábně nezní, pro malé organismy jsou to živiny zdarma – a na rozdíl od jiných typů stravování se výkaly nebrání a neohrožují své konzumenty.

Nestrávené zbytky živin mohou nasytit titěrné formy hmyzu, jak jsou na tom však vyšší (a těžší) formy života, které potřebují potravy více? 

I tady je situace občas složitější. Například zajícovci si v koprofágii libují z jiného logického důvodu – jejich malý trávící systém nedovede plně metabolizovat pozřenou stravu hned "napoprvé", a tak je pro plný užitek efektivnější dát jí ještě druhou šanci.

Zatímco hmyz využívá výkalů jiných (větších) živočichů, zajícovci pojídají výkaly vlastní. Neznamená to však, že zajícovci našli ve svých exkrementech druh potravního perpetuum mobile – po druhé metabolizaci ani oni už své výkaly znovu nekonzumují.

Lze proto říct, že zajícovci mají vlastně dva typy výkalů: ty, které jedí, a ty, které už nikoliv.

Jenže ani tudy nevede cesta k vysvětlení psího zlozvyku – psi rozhodně nepotřebují do výkalů klást své mladé a také psí trávící systém je daleko efektivnější než ten u zajíců. Tradičně se tak mluví i o tom, že se psi pojídáním exkrementů "čistí" nebo jím získávají živiny navíc. To první by sice mohlo mít jistý efekt pro střevní mikroorganismy, a to druhé může být občas validní v divočině. Jenže koprofágii holdují i zcela zdraví, jinak dobře živení domestikovaní hafani.

Paradoxní potřeba pořádku

Většina argumentů nasvědčuje tomu, že psí koprofágie je tak paradoxně hygienickým nástrojem vedoucím k vyšší čistotě.

K tomuto zjištění se pozorování psů blížila již dříve. Už starší argument odborníků totiž tvrdil, že koprofágie může vznikat tím, že štěňata pozorující "čistící" zvyky svých matek. Ty totiž moč a výkaly svého potomstva také uklízejí jediným způsobem, který znají – olizováním štěňat a pojídáním jejich exkrementů. Psi však většinu svých štěněcích zvyků opouštějí nejpozději v devíti měsících, proč by jim tedy zrovna záliba fenek měla přijít tak inspirativní?

Možná je ale vše naopak – psi nekonzumují výkaly kvůli tomu, co viděli v dětství, ale ze stejných racionálních důvodů, proč po svých mladých uklízejí i feny: kvůli ochraně slabých.

Vyplývá to z výsledků analýzy víc než 3000 použitelných reakcí on-line dotazníků, který sestavili veterináři pod vedením Benjamina L. Harta. Ačkoliv 3000 respondentů on-line dotazníku není zrovna příklad vyčerpávající statistiky, ukázalo se, že z dat lze přesto vytěžit zajímavé informace. Především se z údajů nepodařilo získat cokoliv, co by koprofágii spojovalo s nutričními nedostatky nebo věkem. Koprofágní psy jejich majitelé přesto často identifikovali jako "zběsilé jedlíky".

K tomu na 82 procent psů (dle jejich majitelů) konzumovalo exkrementy, pouze pokud byly "čerstvé", tedy dle definice mladší než dva dny. K podobné cifře došel i druhý dotazník, z něhož rovněž vyplynulo, že 62 procent koprofágních psů vyhledává exkrementy denně.

To již autorům napovědělo, odkud vítr vane – ačkoliv většina psů dnes již nežije ve smečkách, zdá se, že mají stále naučené čistící návyky pozorované ve skupinách vlků.

Jak uklidit

Vlci se v divočině vnitřních parazitů obvykle zbavují právě vylučováním ve výkalech – než se z nich mohou další parazité vylíhnout a rozšířit, typicky to trvá dva dny. Chránit zbytek smečky před možnou infekcí "uklizením" výkalu a potenciálních parazitů je tak přirozeným rozšířením "čistícího" reflexu známého i u péče feny o štěňata.

Vlastně by se tak dalo říct, že psi zřejmě pojídají výkaly, aby se jejich majitelé nenakazili parazity.

Autoři studie přesto dodávají, že vysvětlení skrze pojítko s vlky je prozatím jenom hypotézou dle jejich interpretace údajů. Na její potvrzení by bylo třeba souvislejší srovnávací studie obou druhů i delšího pozorování, což levnější on-line dotazník jaksi nedovoluje. Nakonec, hledání vysvětlení psí koprofágie vlastně jejich práce neměla ani za cíl. Primárně totiž řešila zejména to, zda mohou doplňky stravy či jiné komerčně prodávané "léky" psům (či spíše jejich majitelů) pojídajícím výkaly pomoct.

V tomto ohledu však studie v potvrzení účinku přípravků proti psí "pořádkumilovnosti" zcela selhala. Ukázalo se totiž, že podle majitelů psů pomáhají různé doplňky jenom v 0 až 4 procentech případů. Zdá se tak, že kompulzivní psí pojídání exkrementů je tak něčím, s čím se pejskaři budou muset naučit žít.

Výsledky studie byly publikovány ve Veterinary Medicine and Science.