Porucha příjmu potravy, při které postižený nedokáže odolat pnutí ke zkonzumování nějakého předmětu neurčeného k jídlu, se nazývá pika. Ta byla popsána nejen u lidí, ale právě i u psů, koček a dalších zvířat. Jaké jsou ale příčiny, že pes nedokáže odolat instinktu k sežrání kousku našeho šatníku? A je to vždy pravá pika, tedy vlastně druh psychické nemoci? 

Je potřeba si uvědomit, že nejdůležitějším psím smyslem je čich. Tím získávají nejvíce informací, pomocí svého nosu si doslova projektují v mozku svět kolem sebe v mnoha složitých vrstvách. Následující řádky mohou proto někomu možná připadat trochu odpudivé, ale mějme při čtení na paměti právě psí úhel pohledu. Naši čtyřnozí mazlíčci nás mají rádi a vnímají nás všemi smysly.

Proto mají například tendenci při nadšeném vítání vrážet člověku čumák do rozkroku – tedy do míst, kde máme aktivní potní žlázy a kde se pravděpodobně nachází i některé žlázy produkující lidské feromony. Pes se o nás zkrátka dozví spoustu informací, možná dokonce včetně naší nálady a zdravotního stavu, když si nás „pročichne“ co nejintenzivněji. 

Důvody jsou různé

A teď si představte, jak musí v tomto kontextu zvíře vnímat naše spodní prádlo. Jak jsme řekli, možná se při té představě trochu ošíváme, ale psí pnutí začít takové spodní prádlo či ponožky žvýkat a naplno vnímat je zkrátka projevem jeho hlubokého zájmu o nás. 

Je ale pravda, že pokud dojde až ke konzumaci něčeho, co zcela zjevně nebylo určeno k jídlu, že už se asi jedná o stav popsatelný jako pika. Za běžným psím zájmem a přitažlivostí k lidskému zápachu tak mohou být další skryté faktory. Zvíře kupříkladu může trpět nudou a nedostatek podnětů si řeší takovým, inu, intenzivním smyslovým zážitkem. Štěně může začít požírat textilie při snaze o uvolnění mléčných zubů.

Psí psychologové také říkají, že pes možná vnímá naši vůněmi prosycenou ponožku jako cosi cenného a chce to jen pro sebe. Tedy to raději honem rychle sežere, než mu to seberou ostatní zvířata v domě. Závažnější jsou pak situace, kdy je taková pika projevem negativního zdravotního stavu. Ať už psychického – mazlíček trpí nějakou formou úzkostí či obsesivně-kompulzivní poruchy – či fyzického, například konzumace textilu jako podvědomá a bláhová snaha o doplnění nějakých živin či odklonění pozornosti od bolesti dané nemocí. 

Problém pro trávicí soustavu

Může nás znechucovat představa, kterak pejsek s chutí požírá použité spodní prádlo, případně trápit tenčící se šatník. Skutečný problém spočívá ale v tom, že pika je mimořádně nebezpečná pro trávící a zažívací soustavu těla. Textilie nejde strávit, a proto musí opustit tělo, ať už vyloučením nebo vyzvracením. Existuje při tom značné nebezpečí, že se někde v zažívacím traktu či v žaludku zaseknou.  

Symptomy takové překážky zahrnují neustále pnutí ke zvracení, průjmy, ztrátu chuti k jídlu a letargii. Břicho psa otéká či se nafukuje a zvíře reaguje bolestí na dotek. Může se stát, že si chovatel hned nevšimne, že mu nějaká ponožka či trenýrky chybí. Pokud ale existuje takové podezření, a přitom se setkáme s podobnými příznaky, není na místě příliš váhat.

Je potřeba vyhledat pomoc veterináře, neboť hrozí například protržení střev či žaludku, zadušení a podobně. Pomocí ultrazvuku se dá překážka dobře najít a při troše štěstí ji lze odstranit endoskopickým zákrokem. V těžších případech je ovšem potřeba zvíře operovat. Také pokud náhodou mazlíčka přistihneme těsně po činu, může pomocí medikace zvěrolékař vyvolat zvracení, které vyloučí nechtěný předmět z žaludku dříve, než se dostane do labyrintu střev. 

Jednorázová událost, nebo chronické onemocnění

Je důležité vnímat, zda náš pes má sklony k pice chronické či zda šlo o jednorázový exces. Preventivně je samozřejmě správné tak či tak nechávat špinavé prádlo v příslušném koši, a i čisté vždy pečlivě zavírat a nenechávat si například hromádku na uklizení na později. Výše zmiňovaná nuda bývá vlastně velmi častou příčinou tohoto chování, proto se za prevenci může považovat i obohacení vjemů. Pes, který se naučí poznávat nové neznámé trasy při procházkách či který se baví nějakou sofistikovanou hračkou, může o špinavé ponožky úplně ztratit zájem.  

Samozřejmě, pokud se chování neustále vrací a doprovází ho další zvláštní projevy, je potřeba zvážit a případně konzultovat možné příčiny řečené výše – skutečné psychické poruchy, zdravotní obtíže a podobně. Do jisté míry pomáhá i dobrý výcvik zvířete. Pes, který se naučí dobře poslouchat povel „nechej“, se dá dobře zastavit v tu chvíli, kdy ho přistihneme. Na rozdíl od samorosta, který na pokus o zastavení zareaguje o to rychlejším zhltnutím textilu. 

Mějme tedy na paměti, že pokud zjistíme, že nám pes požírá spodní prádlo či ponožky, pak je potřeba nejprve myslet na jeho zdraví. Pak je teprve dobré se tomu zasmát, trochu se znechutit či vyrazit na nákupy nového oblečení.