Zdrojem nelíbivého odéru, přirovnávaného k zatuchlině špatně uschlého prádla, bývá mokrá srst. Při uschnutí se většinou ztrácí, aby se při dalším promočení vrátil s plnou intenzitou. Psí srst je totiž klasickým příkladem rčení, že každá mince má dvě strany. U mnoha plemen skvěle izoluje a chrání před chladem, případně dokonce díky mastnotě a hustotě i ochraňuje kůži před vodou. Zároveň ale díky těmto jinak pozitivním vlastnostem snadno zadržuje různé organické materiály, nečistoty, bakterie a celou řadu dalších nevábných složek. To všechno jsou věci, které produkují zápach, který se ve vlhku jen umocňuje. K zápachu srsti pak mohou negativně přispět i některé kožní choroby.

Zápach bývá zřetelnější u letních plavců, neboť přírodní voda je bohatým zdrojem výše řečených látek. Obzvlášť zřetelné je to u vodních plemen, která jsou na tento živel orientovaná, mají ho ráda a zároveň jim šlechtění za účelem lovu vodního ptactva v minulosti přineslo výborně izolující typy srsti. Přiznejme si otevřeně, že pro útlocitnější chovatele musí být nepříjemné i jen myslet na to, co se může ve zdánlivě čisté srsti skrývat.

Hlavně pořádně uschnout

Řešením – až do příštího ušpinění – jsou pochopitelně koupele, většina pejsků je ale příliš často neocení. Pokud se ještě na chvíli vrátíme do léta, pak se doporučuje po každém venkovním plavání zkusit mazlíčka na dvorku opláchnout (citlivě nastavenou) hadicí s rozprašovačem. U skutečně nadšených plavců stojí za zvážení krátký sestřih srsti.

Důležité navíc je, aby zvíře po každém zmáčení dobře usychalo – a to platí jak pro letní koupání, tak pro podzimní deště. Pokud máme doma plemeno, jehož srst usychá příliš dlouho, a navíc dobře drží vodu, je potřeba mu pomoci osuškami či fénem. Problém je totiž v tom, že v příliš pomalu mizící vlhkosti se – i díky mastnotě srsti – velmi daří bakteriím a plísním. To nejen zhoršuje zápach, ale navíc přispívá ke kožním chorobám.

Pozor na kožní problémy

Právě u obtíží s pokožkou bychom se měli zastavit. Zatímco zápach způsobený nečistotami v srsti je v zásadě neškodný, kožní choroby dovedou nepříjemně potrápit. Různé typy kožních infekcí jsou u psů běžné, velmi často souvisí s alergiemi, a naštěstí jde ve většině případů o poměrně drobné banality. V kombinaci se špatně schnoucí srstí se ale tyto obtíže dostávají do jisté spirály, kdy z původně drobných infekcí vyrůstají mnohem horší stavy. Když se pes po koupání nebo zmoknutí otřepe, dostane ze srsti hodně vody. U plemen s hustou srstí ale rozhodně ne všechnu. Vlhkost se pak velmi dlouho může držet u kořínků chlupů a vytvářet tak ideální prostředí pro bakterie, záněty a infekce.

Udává se, že pokud zápach mokrého psa souvisí s rozvojem kožních chorob, bývá obvyklý odér ještě výrazně nepříjemnější. Zkušený chovatel může dokonce poznat, že se v zápachu cosi změnilo a že je potřeba zpozornit. Pokud máme podezření na kožní chorobu, prozradit ji může důkladná prohlídka pod srstí.

Symptomy jsou od zarudnutí, loupání a tvorby lupů, přes různé vyrážky až po otoky a boule na kůži. Řada kožních chorob navíc psy úporně svědí. V případě výskytu takových obtíží je potřeba navštívit veterináře. Někdy totiž mohou být potřeba antibiotika či protiplísňové přípravky na zvládnutí choroby. V řadě lehčích případů ale zvěrolékař může jen předepsat vhodný antibakteriální šampon.

Zápach mokrého psa je do značné míry přirozená záležitost. Psí srst je ozdobou našich mazlíčků, někdy za její vysoké „outdoorové“ kvality ale musí bohužel platit tak trochu daň. Kdo chce chovat psa, ten musí počítat s tím, že je to živý tvor, který už z podstaty věci nebude vonět jako rozkvetlá louka. Na druhou stranu si ale pejsci zaslouží, abychom jim s péčí o srst v maximální možné míře pomáhali. Mazlíčci jsou díky péči chráněnější před kožními chorobami, jejich lidí zase ocení to, že s každým zápachem se dá alespoň do určité míry bojovat.