Když štěně přestane žrát, není to sice normální situace, zároveň to ale není úplně vzácné. Jak jsme naznačili, možné příčiny mohou být pestré, v první řadě bychom ale měli zjistit, zda to není možný projev nějaké nemoci či zdravotních obtíží. Pokud psí mládě nejí, ale zároveň se projevuje aktivně a hravě, pravděpodobně o nemoc nepůjde. Ztráta chuti k jídlu nebývá osamělý symptom zdravotních obtíží, obvykle ji doprovází letargie, viditelná slabost, často i zvracení, průjmy, horečky a další problémy.

Je ovšem pravda, že nástup případné choroby může být pozvolný a pokles apetitu je teprve první varování. Proto je nutné v pozornosti nepolevit a všímat si i postupných změn v chování. Následná diagnóza opět zahrnuje širokou škálu možností. Může jít o dočasný či snadno řešitelný problém, například vypadávání zubů či nějaké poranění v ústech. Nechutenství doprovází nevolnosti spojené se špatným zažíváním i lehkými virózami. Stejně tak ale další symptomy mohou chovatele dovést až na stopu mnohem závažnějších chorob, například špatné činnosti některých orgánů, napadení parazity, některé formy rakoviny a podobně.

Veterinář by měl být každopádně kontaktován ke konzultacím ve všech případech, kdy štěně nechce žrát déle než 12 hodin. I kdyby příčiny nebyly původně zdravotní, může odmítání jídla k propuknutí nemocí či poruch činnosti organismu snadno vést. Drobná štěněcí těla mohou překvapivě rychle začít projevovat nedostatek potřebných živin a kalorií.

Když to není zdravotní obtíž

Pokud se ovšem podaří vyloučit zdravotní obtíže jako příčinu odmítání jídla, je potřeba pátrat dál, respektive je nutné najít cestu, jak malého pejska zpátky ke správné konzumaci přivést. Příčiny někdy mohou být banální: Štěně má například málo aktivity a nedostatečný energetický výdej v něm neprobouzí pocit hladu.

Nastávají i situace, kdy psa donutí správně jíst obohacení krmení o zábavné prvky, například s pomocí různých krmících hraček, speciálních misek a podobně. Některým psům totiž instinktivně chybí stimulace a prvek „snažení se“, který mají při shánění potravy divoká zvířata. Nesmíme podceňovat ani vybíravost, někdy stačí pro navrácení apetitu změnit značku krmení, jeho formu, strukturu a podobně. Řada malých psů špatně snáší suché krmení a stačí jim granule zalévat vodou.

Veterinář ale může při konzultaci upozornit i na možnost, že zvíře trpí nějakými úzkostmi a stresem, což se projevuje na chuti k jídlu. V takovém případě bychom měli zkoušet zdroj stresu odstranit, respektive snažit se krmení asociovat s pozitivními zážitky. Nejsou vzácné ani zkušenosti chovatelů, kteří museli nad štěňaty začít naplno přemýšlet jako nad malými dětmi. Když si uvědomili, že pejskovi chybí u krmení pocit kontaktu s blízkou bytostí, jako to znali od matky, stačilo je do určitého věku krmit z ruky.

Se stresem ale souvisí i nuda. Když se vrátíme k nedostatku fyzické aktivity, tak je to vlastně do spirály zamotaný problém. Štěně se nedostatečným energetickým výdajem nemusí mít pocit hladu, i když tělu už začínají chybět živiny potřebné pro růst. Zároveň nedostatek pohybu naznačuje nedostatek společných her, psychické stimulace a interakce s člověkem. Nuda a osamění není ve vývoji psa maličkost, neochota k jídlu nám pak vlastně naznačuje, že je zapotřebí začít malému pejskovi věnovat více času a energie ve všech směrech.

Dodejme ještě, že existují jak individuální, tak genetické rozdíly. Někteří psi mají prostě pomalejší metabolismus a oproti jiným čtyřnohým „superjedlíkům“ nebudou nikdy dávat najevo typickou psí nadšenost pro jídlo. Genetické rozdíly se pak projevují u některých plemen, například jorkšíři nežerou obvykle znatelně málo (a to i při započítání jejich drobného vzrůstu), naopak třeba štěňata labradorů většinou tak překypují energií, že jejich apetit dokáže až zaskočit.

Obecně platí, že chovatel by měl svého psa a jeho návyky poznávat od útlého věku. Problém totiž nejsou samotné individuální rysy chování, ale jejich nečekané změny. Pokud jsme navyklí, že náš pejsek má vždy velkou chuť k jídlu, pak její ztráta něco naznačuje. Pokud ale už od odstavení sledujeme, že mazlíček není extrémní nadšenec do jídla, pak to ještě neznamená, že je nemocný. S trochou pozornosti věnované změnám, se zdravým a chutným jídelníčkem a s nezanedbáváním preventivních prohlídek se většina štěňat s problémem s krmením nepotká.