Obecně platí, že nejrizikovější jsou v tomto směru psi, kteří mají hluboký, výrazně „vykrojený“ hrudník. Typické je to například pro chrty, boxery či dánské dogy, zkrátka plemena, která při pohledu seshora vypadají úzká, profil ale ukáže mimořádně klenutou hruď. Značný prostor mezi páteří a hrudní kostí pak vytváří podmínky, které nahrávají hromadění plynů v těle.

Nejde přitom o žádnou banalitu, nadýmání vede k tak výraznému napínání břišní oblasti, že zvíře může trpět značnými bolestmi. Nejvážnější případy dokonce způsobují i křečovité zkroucení břicha či tzv. otočení žaludku. To může vést až k zaškrcení přívodu krve do orgánů, případně k zánětům způsobeným neschopností plynů a potravy putovat trávící soustavou.

Některé příčiny nadýmání jsme výše naznačili, na vině může být i věk, hltavost, příliš aktivity po jídle a podobně. Samotná anatomie daná genetikou plemene neříká, že pes musí nadýmáním trpět. Statistiky ale ukazují, že o zanedbatelný faktor nejde. Je proto při chovu takového plemene dobré příznaky počínajícího nadýmání znát, jelikož je při něm potřeba co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc.

Takové varovné symptomy jsou viditelné zvětšení břicha, které může být tvrdé na dotek. Pes se snaží zvracet, ale nic nevychází ven. Zřetelné bývají projevy neklidu, bolesti a podobně. Rychlá pomoc veterináře může zastavit celý proces dříve, než přeroste v nebezpečný stav. Mírnější fáze se proto obvykle řeší medikací a úlevnými technikami, dochází-li ale už ke křečím a přetočení žaludku, bývá často nutný chirurgický zásah. Jako prevence přetočení žaludků se u obzvláště náchylných psů provádí chirurgická procedura zvaná gastropexe, při které se žaludek přichytí k břišní stěně.