Poruchy spánkového rytmu jsou pro Alzheimerovu chorobu jedněmi z prvních symptomů. Člověk trpí ospalostí přes den, zmateností při západu slunce, neschopností usnout navzdory únavě či častým nočním buzením. Podle studií pacienti s Alzheimerovou nemocí tráví oproti zdravým lidem méně času v tzv. REM fázi spánku. Zároveň ale upadají do delší spánkové fáze charakterizované výskytem tzv. delta mozkových vln. Příčinou těchto nepravidelností je podle všeho poškození mozku, které doprovází rozvíjející se demenci způsobenou Alzheimerovou chorobou.

Vědci nyní ale zjistili, že stejná narušení spánku a delta vln se objevují i u psů trpících syndromem dysfunkce psích kognitivních funkcí (CCDS – canine cognitive dysfunction syndrome). To je typ psí mozkové demence, která je v podstatě ekvivalentem lidské Alzheimerovy choroby. Ve světě psí veterinární vědy jde přitom o vůbec první odbornou práci, která sledovala korelaci mezi poruchami mozku a nepravidelnostmi spánku.

Základním nástrojem vědeckého týmu byla polysomnografie – sledování spánkových fází pomocí měření mozkové aktivity. Tým badatelů z North Carolina State University prozkoumal tímto způsobem mozky 28 psích seniorů obou pohlaví. Šlo o čistokrevné psy i křížence, jejich věk se pohyboval mezi 10,4 a 16,2 lety. Chovatelé těchto psů zároveň vyplňovali dotazník, ve kterém popisovali projevy svých mazlíčků – viditelné zmatení, neovládání vyměšovacích funkcí těla, neochota se družit s lidmi.

Díky tomu bylo možné vyhodnotit i míru rozvinutí syndromu CCDS u těchto starých psů. Nakonec se ukázalo, že osm psů je v pořádku, zatímco dalších osm mělo mírné projevy nemoci, čtyři střední a osm závažné. Vědci také prováděli se zvířaty sérii kognitivních testů, aby viděli, jak funguje vnímání daných psů, jak pracují s pamětí a orientací v prostoru.

Usínají déle a spí kratší dobu

Všechny poznatky z pozorování psů a z vyhodnocení dotazníků pak byly nakonec zasazeny do kontextu zmiňované polysomnografie. Zkoumání bylo při tom prováděno tak, že psi měli připojené na hlavy neinvazivní měřící elektrody. V klidné místnosti s mírným světlem a uspávacím šuměním („bílým šumem“) se čekalo, až psi usnou svým pravidelným odpoledním spánkem. Měření mozkové a srdeční aktivity trvalo dvě hodiny, pokud ovšem psi nevykazovali projevy úzkosti a snahy se elektrod zbavit – v takovém případě bylo měření přerušeno. Měkce klimbat v takové situaci začalo 26 psů z 28, 24 jich dosáhlo spánkové fáze NREM a 15 REM.

Měření ukázala, že psi trpící podle všeho závažnější formou mozkové demence usínali déle, zároveň spali kratší dobu. Specifické výkyvy měřící křivky u psů s horšími výsledky paměťových testů byly vyhodnoceny tak, že v hlubokém REM spánku trávili tito jedinci jen krátkou dobu. Naopak se u psů trpících demencí zesilovaly mozkové vlny beta, obvykle spojené s bděním. Zajímavé byly také výkyvy u výše zmiňovaných delta mozkových vln. Ty souvisejí s utvářením paměťových spojení ve spánku a u psů s nízkým skóre v testech udržení pozornosti vykazovaly delta vlny největší nepravidelnosti.

Autoři práce tedy uvádějí, že jejich experimentální měření velmi přesně odpovídá poznatkům o poruchách spánku u lidských pacientů s Alzheimerovou chorobu. Vědcům ale chybí ještě jedny zásadní data – noční spánek. Takové měření je u psů z mnoha důvodů velmi obtížné, pro definitivní slovo bude ale potřeba jej nějak uchystat. Už teď se ale zdá plně průkazné, že psí a lidské chřadnutí mozku má na spánek stejný efekt.

Takový poznatek přitom nemá jen teoretickou rovinu. Vědci doufají i v praktické uplatnění v příštích výzkumech. Pohybujeme se totiž na poli, kde se lékařská a veterinární věda prolínají. Poznatky o tom, jak tlumit projevy Alzheimerovy choroby, tak mohou prospívat i psům a obráceně – dobře popsaná struktura rozvoje psí mozkové demence může pomoci i lidským neurologům. Jak jsme řekli na začátku: lidé a psi často sdílejí stejné choroby. Může to ale platit i pro léčbu, která na tyto choroby reaguje.