Megaesophagus se u koček vyvine obvykle tehdy, kdy svaly jícnu nezvládají správným způsobem posouvat potravu do žaludku. Situace se pak stupňuje jako ve spirále – jícen se zvětšuje, slábne a víc a víc ztrácí své schopnosti.  

Základním symptomem je plivání potravy a vody. Záměrně nepíšeme zvracení, kočka totiž nevyzvrátí obsah žaludku. Zpět se totiž vrací nenatrávená, jen požvýkaná potrava. Rozdíl bývá někdy málo patrný, pozorný chovatel si jej ale všimnout může. Navíc kvůli špatné funkčnosti jícnu je dávení jeho obsahu často postupné, v podstatě je to pasivní proces a kočka jen pozvolna plive potravu, která se „vysypává“ z jícnu. Patrné ale bývají i další projevy – problémy s polykáním, kašel a obtížné dýchání, přemíra slintání, ztráta hmotnosti, horečka, někdy dokonce vyboulenina v oblasti krku. Každý z těchto symptomů může signalizovat i jiné zdravotní obtíže, ve svém souhrnu ale mohou napovědět, kam by se měla pozornost chovatele zaměřit. 

Důsledek nemoci i dědičnost

Problémy mohou být jak vrozené, tak vzniknout coby důsledek některých onemocnění. U části poruch vedoucích k rozvoji megaesophagu je prokázaná i dědičnost. To může být důvodem, proč se tyto problémy objevují statisticky častěji u některých plemen, hlavně u siamských a habešských koček. Skutečně v bezpečí ale není žádné plemeno. Jsou také popsány případy, kdy se předpoklady vzniku megaesophagu objevily jako vrozené v raném věku, k rozvoji choroby ale došlo až o mnoho let později. Část případů je pak izopatická, což v podstatě znamená, že příčina vzniku megaesophagu je u nich neznámá. 

Konkrétní příčiny pak mohou ležet hned v několika možných zdravotních obtížích. U vrozených je nejčastěji řeč o špatné funkčnosti nervů či abnormalitě rozložení a tvaru tepen v krku. Zablokování jícnu, vedoucího až k jeho „vytahání“ a špatné pohyblivosti ale může doprovázet i přítomnost fyzické překážky v krku. Megaesophagus také někdy vzniká i jako doprovodné onemocnění rakoviny či jako důsledek spolknutí nevhodného předmětu. Podobně může funkčnost jícnu ovlivnit nějaké jeho zranění, například pořezání či prasknutí tkání při konzumaci něčeho nebezpečného. Z nemocí vedou nejčastěji k megaesophagu různé druhy zánětů krku či svalů, nervová onemocnění (tetanus, botulismus, encefalitida) nebo otravy. 

Zvýšení pohyblivosti a pevnosti jícnu

Pokud máte podezření na megaesophagus, pak je na místě navštívit veterináře. Ten by měl diagnózu určit na základě fyzické prohlídky, rentgenu, endoskopie i vyloučení jiných možných chorob. Megaesophagus ovšem nelze léčit v pravém slova smyslu, neexistuje jeden konkrétní postup. Vždy je potřeba identifikovat jeho přímou příčinu a na tu cílit. Bohužel s tím vědomím, že leckteré obtíže – typicky ty vrozené – lze jen mírně tlumit a do určité míry provází kočku celý život. Uvádí se, že nějakou formu opatření potřebuje většina koček, u kterých je zvětšení jícnu diagnostikované. 

Vedle medikace či chirurgických zákroků, které mají zvýšit pohyblivost a pevnost jícnu, se nejčastěji přistupuje k opatřením usnadňujícím mazlíčkovi život. Kočky dostávají malé porce s drobnými sousty. Miska se jim dává do vyvýšené polohy, aby nemusely stravu polykat směrem nahoru. Po krmení musí mít klid, a přitom si pokud možno několik desítek minut nelehat. Zároveň se sleduje pravidelně jejich zdravotní stav, zda megaesophagus nezačínají doprovázet nějaké infekce či pneumonie.

V podstatě lze říci, že samotné zvětšení jícnu není smrtelné, ale může vést k několika život ohrožujícím komplikacím, kterým je potřeba aktivně předcházet a bránit. Celková prognóza může být velmi rozdílná – některé kočky mají v životě jen drobné obtíže, u jiných se onemocnění progresivně zhoršuje a navzdory všem snahám je nakonec zahubí. 

Bohužel většina příčin onemocnění nemá prevenci. Výjimkou jsou jen megaesophagy způsobené reakcí na zranění – chovatel může předcházet tomu, aby kočka sežrala nebezpečný předmět. Také je důležité nezanedbávat možné komplikace hned v počátku. Kupříkladu podezření na infekci v jícnu – infekce léčená včas bývá přechodným problémem, neřešená ale může přerůst v trvale špatnou funkci jícnu. Také musíme dodat, že je zodpovědnější nenechat množit kočky, které mají megaesophagus vrozený a u kterých hrozí, že jej budou předávat v pokrevní linii dál. 

Kočky se zvětšeným jícnem mohou mít celou řadu nebezpečných problémů. Stejně tak ale při včasném řešení mohou prožít ještě řadu šťastných let života. Možná v některých dílčích aspektech komplikovanější, což ale není nic, co by se v péči pozorného a milujícího člověka nedalo zvládnout.