Níže uvedený přehled není a nemůže být vyčerpávající, pro základní představu o nejčastějších chorobách snad poslouží. Koťata samozřejmě ohrožují i další zdravotní obtíže, některé specifické pro kočičí druh – například virus kočičí leukémie či syndrom infekční kočičí peritonitidy. V těchto případech se sice jedná o choroby závažné a často smrtící, naštěstí ale přeci jen ne tak časté. S jakými nemocemi koťat se ale můžeme setkat nejčastěji?

Infekce horních cest dýchacích

Patří mezi jedny z nejčastějších zvěrolékařských diagnóz u malých koťat. Typické jsou pro ně rýmy, kýchání, ztráta chuti k jídlu či letargie. Infekce horních cest dýchacích bývají mimořádně nakažlivé a lehko zachvátí celou skupinku koťat, pokud jich doma máme víc. Nakazit se může i dospělá kočka, hlavně pokud je například ve stresu či oslabená, projevy u vzrostlých jedinců jsou ale mírnější a vzácnější.

S celou řadou infekcí horních cest dýchacích si dovede organismus poradit sám, potřebuje k tomu ale správnou péči – odpočinek, příjem kvalitní stravy, tlumení rýmy. Problém nastává, pokud kotě přestane žrát či viditelně chřadne. Pak je potřeba akutně vyhledat pomoc a řešit přímé příčiny nemoci.

Ušní svrab

Ušním svrabem či ušní prašivinou se může nakazit kočka v každém věku, u koťat ale bývá tato parazitická infekce až překvapivě častá. Kočky obecně jsou k této chorobě náchylné, a to výrazněji než psi. Nejčastějším zdrojem je parazit zvaný strupovka ušní, zvaný latinsky Otodectes cynotis, kdy slovo „cynotis“ vychází z řeckého pojmenování psů. Navzdory tomu jde ale o hlavní příčinu ušního svrabu hlavně u koček. Nejčastějším symptomem je tmavý výtok z uší, který v záhybech boltce zasychá tak, až se zdá, jako by měla kočka vnitřek ucha posypaný lógrem z kávy. Kromě toho dává zvíře najevo úporné svědění, někdy se objevují i otoky a zarudnutí na krku.

Ušní svrab si nejčastěji mazlíčci přinesou zvenku, u malých koťat se tak může stát, že přijdou z nakaženého chovu. Nemoc se bohužel snadno šíří i v útulcích. Naštěstí se dá poměrně snadno léčit různými medikamenty, jen trochu úporné je dostat parazity z domu tak, aby se neustále nevraceli například vzájemnými reinfekcemi mezi mazlíčky.

Parazité trávícího ústrojí

V tomto případě jde o chorobu, kterou mnozí chovatelé dobře znají. Lidové označení „červi“, respektive potřeba „odčervení“ koťat se týká především infekce škrkavkami a hlísticemi. U nás sice neexistuje u koťat žádné povinné očkování, proces odčervení je ale správně chápán skoro jako rutina u naprosté většiny malých koček (a samozřejmě také psů). Infekce jsou mimořádně snadné, koťata se nakazí nejen z okolního prostředí, ale například i z mateřského mléka. Škrkavky dovedou dospělé kočky – například toulavé – ošklivě potrápit, zvíře s nimi ale dokáže žít. Při přenosu do malého organismu kotěte ale může jít při zanedbání o život.

Blechy

Svým způsobem u blech platí podobné body, jako výše u škrkavek. Nakazit se je mimořádně snadné, obzvlášť pokud k nám kotě přišlo z útulku, z ulice či otevřeného venkovského chovu. To, co je u dospělé kočky jen úporná nepříjemnost, to ale dovede být ale v drobném a křehkém organismu kotěte závažný problém. Známé jsou dokonce případy, kdy silné napadení blechami vedlo u kotěte až k chudokrevnosti.

Těžké případy naštěstí nastávají hlavně, pokud je zvíře zanedbané nebo žije bez lidí, a tedy bez péče. Kotě napadené blechami totiž snadno poznáme podle projevů úporného svědění, které někdy může vést až k pelichání srsti. Naštěstí opět existuje řada léčivých přípravků, které blechy spolehlivě likvidují. V poradě s veterinářem se dá řešit i vhodná prevence s ohledem na životní podmínky mazlíčka.

Průjem

Průjmy u koťat mohou mít širokou škálu příčin, organismus kočičích mláďat je k nim ale obzvlášť náchylný. Někdy může být na vině stres spojený s životními změnami a odchodem od matky, jindy stačí vlivy přímo na organismus, jako změna stravy či něco negativně působícího v životním prostředí. Každopádně platí, že tyto příčiny by neměly vést k dlouhým, nebezpečným průjmům.

Něco jiného jsou ale zažívací obtíže způsobené nemocemi a různými formami infekcí. Ty chovatel většinou pozná podle toho, že malý mazlíček je vyčerpaný, letargický, chřadne a jeho obtíže doprovází horečky a další symptomy. Navíc takový chorobný průjem trvá více než jeden či dva dny. V takovém případě není na místě váhat s vyhledáním veterinární pomoci.