Jelikož paralytická onemocnění přímo souvisí s činností nervů, opakují se u různých zvířat čtyři základní typy možného ochrnutí: kvadruparéza – oslabená schopnost pohybu všech čtyř končetin, kvadruplegie – úplná nehybnost čtyř končetin, paparéza – slabost pohybu zadních končetin a paraplegie – úplné ochrnutí zadních končetin. Paralýza týkající se výhradně předních nohou je vzácná a musela by mít specifickou příčiny.

Symptomy paralýzy se mohou objevit náhle nebo se rozvíjet postupně. Kromě obligátní ztráty kontroly končetin se sem řadí i související projevy – neobvyklý způsob chůze (např. neschopnost skákat, tahání nožiček apod.), neovládání močení, vypadávání srsti kvůli neschopnosti se správně čistit, rychlý nárust obezity kvůli nedostatku pohybu.

Stačí málo

Nenadálý vznik paralýzy souvisí často se zraněním páteře či mozku a bývá u králíků překvapivě častý. Tito mazlíčci jsou totiž vybavení mimořádně silnýma zadníma nohama, které ale nejsou moc dobře „stavěné“ pro pohyb v těsných prostorách. Králík, který se vyleká například uvnitř klece, dokáže vystřelit tak prudce, že si vlastní silou způsobí zlomeninu či vykloubení obratlů.

Dojít ale může i ke zraněním poškozujícím jiné části nervové soustavy, slabší paréza může vznikat například i při natažení svalu a popraskání nervu v něm. K postupnému rozvoji paralýzy pak dochází v souvislosti s některými infekcemi či špatnou činností metabolismu a orgánů. Na vině ale může být například i rakovinné bujení na mozku či dokonce i jen obezita.

Při podezření na parézu či paralýzu je na místě co nejrychleji navštívit veterináře. Ten musí zprvu vyloučit, že za špatnou prací svalů není jiná příčina. Králíček může být z nějakého důvodu zdravotně oslabený, zraněný či namožený a nemusí se jednat o skutečný problém s nervovým systémem. Hodně napoví krevní obraz a rozbor moči, paralýza se totiž může pojit se špatným fungováním metabolismu.

Zároveň je potřeba pátrat po příčině, pokud se paralýza potvrdí – od poškození páteře a mozku, přes různá zranění a záněty až třeba po zubní kazy, které v extrémní podobě mohou opět způsobovat částečnou paralýzu těla. Jak jsme řekli, možných příčin je značné množství a veterinář má v této fázi vyloženě detektivní práci.

Péče o postiženého králíčka

Králíčka bude asi nutné zprvu hospitalizovat, díky pozorování se dá totiž snáze určit míra paralýzy. Důležitým indikátorem je například funkčnost močového měchýře. Zvíře někdy musí dostat tišící léky, neboť vážnější stavy mohou být dosti bolestivé. Důležité je také hlídat druhotné infekce, hlavně disfunkce svalů kolem močového měchýře mohou vést k zánětům.

Pokud je to možné, veterinář se pokusí vyřešit příčinu paralýzy či parézy. Leží-li příčiny u různých zánětů, je možné přeléčení. Také pro případy zlomenin a některé typy poškození nervů jsou dnes již možné chirurgické zákroky. Velmi problematické jsou samozřejmě paralýzy doprovázející například nádorová onemocnění.

Domácí léčba může v některých případech pokračovat velmi dlouho, a ne vždy se podaří paralytické stavy zcela odstranit. Postižení králíčci potřebují obzvláště láskyplnou a pozornou péči. Nejenom, že jsou náchylní ke stresu, ale mají i specifické potřeby. Paralýza zadních končetin bývá spojena s inkontinencí, je proto potřeba hlídat, aby měl mazlíček vždy suchý pelíšek.

Také je naprosto nezbytné se vyvarovat jakýchkoliv zátěží končetin a páteře, zvíře musí vést klidnější život, ideálně i po uzdravení. Někteří králíci také dobře snáší v případě trvalých následků vozíčky podobné těm, které se pod zadní nohy dávají ochrnutým psům. Kvůli jejich specifickému způsobu pohybu je ale pro ně těžší najít s takovou „protézou“ klid.

Smutnou skutečností je, že nemálo případů paralýzy nemá pozitivní prognózu. Organismy králíků jsou poměrně křehké a náchylné na vyčerpání. Nepochybně budou existovat případy, kdy bude milosrdnější se s mazlíčkem rozloučit než prodlužovat život plný stresu.

Na druhou stranu ale z výše uvedených řádek vyplývá, že řada paralytických stavů je léčitelná. Pokud zjistíme, že náš ušatý mazlíček má problém s pohyby zadních tlapek, není ještě na místě podléhat zoufalství. Klíčové je jednat rychle, citlivě, a s ohledem na potřeby domácího zvířete.