Nemoc totiž většinou prozradí souběh dalších symptomů. Kromě padání je peří suché, matné a lámavé. Mazlíček také obvykle viditelně chřadne, ztrácí na hmotnosti a nemá chuť ani k jídlům, ani ke hrám. Dnes se ale chceme podívat na případy, kdy je pelichání peří v pořádku a chovatel může zůstat v klidu.

Asi nejčastější je situace, se kterou se potkají všichni lidé žijící s papouščím mládětem. Tito tvorové během dorůstání a dospívání prochází řadou proměn, mezi něž patří i přepeřování. Už když se peří klube ven, vytlačí šupinky keratinu ze svých lůžek. Kolem klece je najednou naprášeno, jako by papoušek trpěl lupy. Hlavně u větších druhů dokáže tento přepeřovací nepořádek i překvapit. Pták také ztrácí část dětského chmýří.

Je dobré vědět, že tvorba nového peří je pro organismus náročný proces, mazlíčka bychom proto měli dobře krmit a vyvarovat se kolem něj zdrojů stresu. V divoké přírodě dochází velmi často k přepeřování tehdy, když má dospívající papoušek opustit hnízdo. Nesmíme zapomínat, že peří není jen ozdoba a ochrana těla – je to hlavně často jediný nástroj, který zvíře chrání oproti všudypřítomným predátorům. V čase výměny peří se proto papoušek může instinktivně cítit velmi zranitelně.

Několikrát v životě, ale postupně

Během života ale dojde k výměně peří ještě několikrát. Je to proto, že tato keratinová pokrývka kůže – vyvinutá z plazích šupin – se nedokáže hojit. Aby tedy aktivní pták zůstal pohyblivý a obratný, nepravidelně své peří vyměňuje. Tyto pelichací intervaly se velmi liší podle druhů a s věkem se prodlužují. Naštěstí nedochází k úplné výměně v jeden okamžik, zdravý papoušek by se měl přepeřovat tak, aby zůstal schopen letu. Že jde o zásadní okamžiky života, můžeme pozorovat, pokud chováme opeřenců více – ptačí kamarádi si často velmi energicky pomáhají s odstraňováním keratinových víček, které brání hladkému růstu.

Přepeřování může být pro ptáka svědivé, můžeme proto vidět, že se náš ptačí papoušek drbe. Opět zdůrazněme, oproti kožním chorobám bychom měli rozdíl poznat ve stavu peří a celkové vitalitě zvířete. Samo drbání není na škodu, opět pomáhá uvolňovat keratinová „víčka“ v lůžkách per. Někteří papoušci bývají v tomto období citliví na dotek a nechtějí se nechat brát do rukou. Jsou ale jedinci, kteří naopak podrbání na hlavě či bříšku instinktivně vyhledávají. Úlevě při svědění pomáhá i koupání.

Dejte na instinkt

Závěrem se ještě vraťme k tomu, co jsme naznačili výše: výměna per je pro organismus energeticky náročná, mazlíčkovi tedy můžeme pomoci úpravou jídelníčku. Zjednodušeně lze říci, že tvorba per spotřebovává hlavně proteiny, někteří chovatelé proto přilepšují svým papouškům například míchaným vajíčkem. Dostatek bílkovin obsahují také luštěniny, papoušci dobře tráví například vařené fazole.

U přepeřování je postup chovatele do značné míry závislý na jeho instinktu a znalosti mazlíčka. Pokud se zdá, že vypadaného peří je až příliš, či že zvíře chřadne a má velmi podrážděnou kůži, pak je na místě navštívit pro jistotu veterináře. Za normálních okolností jde ale jen o krátkodobé období, které papoušek se trochou podpory snadno překoná.