Stejně jako u všech mazlíčků na prvním místě platí, že si svého zvířete musíme hlavně všímat. Znát jeho projevy, nálady a povahu a díky tomu tak odhalit, když je něco v nepořádku. Činčily špatně snáší stres, a když se necítí dobře, začnou být apatické, vykusují si svou hustou srst, pelichají a zřetelně strádají.

V případě podezření na nemoc se můžete pokus činčile rektálně změřit teplotu (samozřejmě citlivě). Normální by měla být v rozmezí 36,1–37,7° C. Vyšší teplota indikuje nemoc, nad 39° C nastává velmi vážný stav. Naopak příliš nízká teplota značí metabolický problém a může signalizovat blížící se úhyn. Při jakémkoliv podezření bychom měli jedince izolovat od ostatních, ať se případná nemoc nešíří.

Poměrně častý problém u hlodavců může být průjem. Jestliže je trus činčil měkký a mazlavý, neobvykle nahnědlý či nazelenalý a pronikavě zapáchá, je potřeba zbystřit. Příčinou mohlo být zvlhlé seno či plesnivá strava, stejně jako nadměrné množství čerstvého krmení, mladé činčily se rády přejídají.

V takovém případě stačí napravit jídelníček, přidat kvalitní seno a vynechat čerstvou zeleninu a pamlsky. Pomoci může slabý heřmánkový čaj k pití, případně trocha bio jogurtu, někdy se zvyšuje dávka ovsa ve směsích. Pokud by ale problémy pokračovaly déle, případně průjmy byly od začátku prudké, s krví a kousky sliznic v trusu, je potřeba jednat rychle. Mohlo by totiž jít o otravu či napadení parazity a pak pomůže jen veterinář.

Opačným problémem zažívání je zácpa. Té si nějakou dobu nemusíme všimnout, prozradí ji ale netečnost, nechutenství, citlivost bříška a zmenšující se trus. Příčinou může být nevhodná strava, například s přemírou oříšků či jiných pamlsků. Na vině může být také nedostatek pohybu.

Nebezpečnější je zácpa způsobená dehydratací – je potřeba hlídat, zda činčila pravidelně pije a pokud ne, pak zjistit příčinu. Někdy to může být způsobeno špatně rostlými, a tedy bolestivými zuby. Zácpu lze léčit malými dávkami jogurtu rozpuštěného ve vodě, vynecháním pamlsku a poskytnutí dostatku pohybu.

U hlodavců s permanentně dorůstajícím chrupem se snadno objeví problémy se zuby. Činčilám rostou zuby tempem až 30 centimetrů ročně, proto je potřeba často kontrolovat, zda jsou přední řezáky dostatečně obroušené (nepřerůstají přes sebe a ven z úst), případně zda nerostou křivě. Zdravé činčilí zuby jsou nažloutlé, bílá barva značí nedostatek vápníku.

Prevencí nemocných zubů je dostatečný přísun vápníku a vitamínu C a samozřejmě dostatek materiálu ke hryzání. Když už problém se zuby nastane, je potřeba veterinární zákrok. Činčila totiž nemůže pořádně jíst, vypadávají jí sousta z úst, slintá a podobně. Tím se dostává do spirály oslabení a apatie a už není si schopná sama pomoct hryzáním.

Mezi choroby, které můžeme odhalit audiovizuálně, patří i nemoci dýchacích cest. Jde o projevy různých nachlazení, zánětů dýchacích cest či dokonce zápalů plic. Zajímavé je, že bakteriální onemocnění (řeč je o streptokocích, pasteurellách a podobně) je přenosné na člověka a opačně. Činčile při tom teče z nosních dírek, kýchá, tře si čumák, má slepené oči, může sípat, být apatická a podobně. U zápalu plic nastupuje navíc vysoká teplota.

Někdy nemusí jít nutně o bakteriální infekci, ale o reakci na nečistoty, například na příliš prašné seno. Oslabená sliznice je ale bránou bakteriím, takže co začne špatným senem, stejně často zánětem končí. V případě těchto nemocí je obvykle nutné vyhledat zvěrolékaře a nasadit antibakteriální a vitamínovou léčbu.

Indikátorem zdraví činčily je také její hustá srst. Pokud se objeví kožní záněty a plísně, projeví se to právě na srsti. Ztrácí svůj lesk a pevnost, objevují se lysá místa, nejprve kolem nosu, očí a pohlavních orgánů, později i jinde na těle. Vyskytnou se mohou i vřídky, strupy a zarudlá kůže. Když je činčila chovaná v nehygienickém nebo vlhkém prostředí, objevují se nebezpečné plísně, schopné napadnou i člověka.

Samozřejmostí je nemocné zvíře izolovat a hlavně se pokusit odstranit příčinu – vyčistit klec, udržovat obydlí suché, dávat pozor na kvalitu a čistotu koupacího písku. Pokud problémy pokračují, je nutná návštěva veterináře.

Činčily v zásadě nemají výjimečné nemoci, které by nebyly známé u jiných hlodavců a malých mazlíčků. Problém může být v její husté srsti, která například negativní projevy kožních chorob znásobuje. Zopakujme ale, co bylo řečeno na začátku – věnujeme-li tomuto mazlíčku dostatek pozornosti, je velká šance, že se nám chorobnému stavu podaří předejít, případně jej podchytit hned v počátku.