Nad popularitou těchto plemen se nedávno zamýšleli britští veterináři z asociace Royal Veterinary College. Výsledkem byla studie věnovaná průzkumu oblíbenosti tzv. brachycefalitických (tj. doslova „plochonosých“) plemen, jako jsou například buldoci, francouzští buldočci či mopsové. 

Veterináři však mají s popularitou těchto psů problém. Z hlediska lékařského se totiž brachycefalitičtí psi jeví stále více a více jako slepá ulička. Jejich obliba v poslední dekádě prudce rostla, vzrostl tedy i jejich počet. Tím se ovšem naplno ukázala pravdivost statistiky, kdy – alespoň v britském prostředí – vzrostl počet zdravotních komplikací, které v jejich populaci musí veterináři řešit.

Kvůli anatomickým změnám, především na lebce, mají tato plemena totiž statisticky mnohem vyšší výskyt celé řady poruch a tělesných obtíží. Průměrný věk dožití mají o čtyři roky nižší než ostatní psi, hojně se u nich vyskytují nemoci očí, srdce, páteře či dechového ústrojí. Navíc se tyto problémy přenášejí geneticky a s každou další generací se prohlubují. Někteří veterinářští "extremisté" tak otevřeně říkají, že populace mopsů či buldočků jsou už tak prolezlé chronickými chorobami, že by jejich rodové linie neměly dále pokračovat.

Hluboká láska k plemeni

Takto řečeno to zní možná až příliš drsně. Mnozí ze čtenářů, kteří mají nějakého takového mazlíčka doma, se teď určitě po právu rozohnili, že jejich pes je zdravý a že nelze dělat odsudky celé populace. Zmiňovaná studie britských veterinářů ostatně takto hlubokou lásku k mopsům a jejich bratrancům jen potvrdila – její jádro totiž nebylo lékařské, ale spíše sociologické.

Autoři provedli rozsáhlý průzkum mínění mezi 2168 chovateli v Británii a dospěli k jasným závěrům: 93 procent dotázaných by v budoucnu volilo znovu psa stejného plemenem, více než dvě třetiny dotázaných by pak takového psa doporučilo svým známým.

Podporovatelé brachycefalických plemen uvedli, že jejich hlavní předností je přátelská povaha a vhodnost psa pro městský, "bytový" životní styl. Menšina lidí pak skloňovala zápory stejné, jako znají veterináři: časté zdravotní obtíže a rostoucí náklady na péči.

Nová výzva pro veterináře i chovatele

Výzkum se týkal britského prostředí, přeneseně jej ale můžeme aplikovat i u nás. Z jeho závěru vyplývá, že zvěrolékařská komunita vlastně stojí před novou výzvou – podle všeho se zdá, že obliba "buldočků a spol." klesat nebude, naopak že jejich četnost jen poroste.

Otázkou pro odborníky je, zda napnout síly směrem k osvětě – a tím přesvědčovat lidi o nevhodnosti těchto plemen. Či zda hledat nové cesty, jak o tyto psy pečovat, případně jak chovatelsky "napravit" ty nejhorší vady, které se v populaci geneticky přenáší.

Sami chovatelé pak stojí na rozcestí, jak k těmto plemenům dál přistupovat. Protože zatím se zdá, že statisticky bude výskyt zdravotních obtíží přibývat a ne naopak.