Psi doprovázejí člověka už déle než 30 000 let. Jejich role se za tu dobu několikrát měnila. Kdysi to byli užiteční pomocníci při lovu. Později stopovali nepřátele a hlídali osady.

Dnes máme psy zažité spíš jako společníky než ochranáře, což platí u hlavně menších plemen, která se někdejším vlčím kořenům značně vzdálila. Větší plemena však nadále poskytují cenné služby policistům, záchranářům a vojákům při pátrání jako služební psi, nevidomým jako asistenční psi a dlouhodobě nemocným jako psi terapeutičtí.

S různými úlohami psů se samozřejmě liší jejich výcvik. Jedno by však měl mít společné: Na psa byste neměli křičet, natož ho bít. Data týmu bioložky Any Catariny Vieiry de Castro z Univerzity Porto naznačují, že psí mentalita je tváří tvář zvýšenému hlasu náchylnější na stres. Vyplývá to z vyšších hladiny kortizolu, který stres indikuje.

zdroj: YouTube

Zjednodušeně lze říct, že psi, kteří zažili během výchovy častější metodu biče, jsou pesimističtější. To může negativně ovlivnit jejich chování.

Co však výzkumníci navrhují jako alternativu křiku? Je to odměna – pamlsek za splněný pokyn, potažmo za poslušnost. Místo biče tedy cukr – ačkoli v tomto případě se tím obecně rozumí jiný pamlsek než sladidlo.

Celkově autoři studie zkoumali 42 psů, kteří byli cvičeni pomocí pamlsku, a dalších 50 psů, u nichž se poslušnost vymáhala strachem a silou. Kromě hladiny kortizolu výzkumníci studovali i delší efekt nižší hladiny stresu a podtrhli vyšší pravděpodobnost poslušnosti stejně jako zdravotní benefity.

Nicméně je třeba dodat, že minimálně polovina z poslední věty – vyšší míra efektivity tréninku – je i podle autorů studie vysvětlitelná alternativně. Autoři jednoduše zjistili, že pamlsky cvičení psi jsou poddajnější ve výcviku než psi trénovaní agresivněji.

A aby bylo jasno: Takhle má vypadat psí život | zdroj: Profimedia

Výzkumníci ovšem připouštějí, že studovali psy částečně vycvičené. Aby bylo skutečně možné určit, že pamlsky fungují efektivněji, bylo by třeba studovat velký vzorek psů od útlého věku. Studovaní psi byli na své chování již naučeni.

Je třeba upozornit, že studie se týkala primárně psích společníků, například pro užití ve školách, v terapeutice nebo při pomoci nevidomým. Tady samozřejmě může zvýšená míra stresu zvyšovat i riziko nepředvídatelného agresivního chování.

Pokud tedy chceme statisticky významně snížit možnost, že pes způsobí zranění, je výchova pomocí cukru spíše než biče o to žádanější.

Není to poprvé, co se objevila práce tohoto typu. Také pro psy sloužící v zásahových jednotkách je zvýšená míra stresu spojována s negativními efekty.

Ze zkušeností chovatelů psů vyplývá, že křik psa znervózňuje. Pokud chcete vašeho přítele důrazně napomenout, neřvěte, ale mluvte důrazně a mějte vážný výraz. Pes nemusí rozumět všemu, co řeknete, dokáže však z vaší intonace a z výrazu tváře poznat, že svůj pokyn berete vážně.

Studie byla otištěna na prepublikačním serveru bioRxiv.