Xylitol, zvaný též dřevný cukr, je specifickým druhem sladidla. V přírodě se vyskytuje v mnoha druzích ovoce a zeleniny, stejně jako v některých obilovinách, do určitý míry jej vyrábí i lidský metabolismus. Jako sladidlo má řadu výhod – má poloviční kalorický obsah než běžný cukr, nekazí se po něm zuby, řada studií hledá jeho využití v medicíně.

Nejde tedy o nějaké „nepřirozené“ umělé sladidlo, lidskému organismu podle všeho nijak neškodí (snad až na možné projímavé účinky ve velkém množství) a k tomu má i řečené výhody. Texty propagující alternativní či diabetické stravování o něm dokonce mluví jako o „nejzdravějším sladidle“. V čem je tedy háček? Pro psy je velmi toxický.  

Hypoglykemická reakce

Přesněji u nich vyvolává prudkou hypoglykemickou reakci. Otrava xylitolem se u psů projevuje masivním vyplavením inzulínu, což vede k prudkému poklesu hladiny krevního cukru. Reakce různých jedinců se liší, nejohroženější jsou malá plemena. Obecně ale platí, že po pozření xylitolu začnou být psi slabí a malátní, může se objevit zvracení, u menších z nich pak nastává dokonce koma, a to do 20 minut od otravy.

Otrav xylitolem zároveň přibývá. Pro Česko nemáme přesná čísla, američtí veterináři ale uvádějí, že zatímco v roce 2009 řešili asi 300 případů, v roce 2015 hlásili členové zvěrolékařských komor na 2800 takových incidentů. Proč takový vzestup? Právě kvůli výhodám, o kterých jsme hovořili výše. 

Xylitol jako sladidlo je totiž velmi vhodnou látkou pro potravinářský průmysl, a proto se objevuje v řadě výrobků pod označením E 967. U pejsků je problém, že zvědavě zkoušejí ochutnat kde co – a nemusí to být vždy jen potraviny. Přírodní výskyt xylitolu v ovoci či zelenině většinou nedosahuje takových koncentrací, aby pes, který se cíleně nenakrmí mísou švestek (ty například mají xylitolu poměrně hodně), dosáhl otravy. U řady nenápadných domácích výrobků ale stačí malé sousto a toxické neštěstí je na světě. Příkladů použití xylitolu se dá najít celá řada, uveďme si ale některé nejčastější, ke kterým se může zvíře dostat: 

Žvýkačky 

Některé druhy žvýkaček, nejčastěji označených „bez cukru“, mohou mít poměrně velký obsah xylitolu. Po tomto sladidle nevznikají zubní kazy, označení bez cukru tedy není klamavá reklama. Výrobci se navíc nemusí potýkat s tím, že umělá sladidla mívají nepříjemnou pachuť, xylitol je chutí mnohem podobnější klasickému cukru a je vhodný i pro diabetiky.

Použití této látky se u různých značek liší, a tak zatímco při náhodném pozření jednoho dražé se nestane nic, takřka identický produkt jiného výrobce přivede psí organismus během několika hodin až k hospitalizaci. Nebudeme si pejsky idealizovat. Kdo má doma obzvláště zvědavého a mlsného mazlíčka, ten si dovede jistě představit, že nešťastně upuštěný balíček žvýkaček může v psích útrobách skončit velmi rychle. 

Pasty, zubní hygiena, léky 

Toto je příklad nepotravinového výrobku, kde ale podobně jako u žvýkaček není těžké si některé psy představit, jak tubu pasty nadšeně rozkousávají. Ne všechny obsahují xylitol, v některých značkách past či ústních vod se s ním ale můžeme v nemalé koncentraci setkat. Podobně se xylitol jako ochucovadlo přidává i do některých léků či vitamínových doplňků. Pravda, když nám pes sezobne medikaci, pak se možná po právu obáváme otravy i bez ohledu na doplňkové sladidlo. Na druhou je ale možné, že sama účinná látka léčiva by na psa nereagovala tak výrazně, jako navíc obsažený xylitol. 

Speciální pečivo 

Jak jsme už řekli, xylitol si získal pověst „nejzdravějšího sladidla“, ideálního pro diabetiky i pro lidi hledající nízkokalorickou alternativu ke klasickému cukru. Na trhu se tedy začínají objevovat různé pekařské výrobky s obsahem xylitolu, velmi často právě mezi dia potravinami. To je opět možný zdroj nechtěné otravy xylitolem u psa, často v dobré víře, že ždibec dia muffinu, co si čtyřnohý miláček ukradl, mu přeci nemůže ublížit. 

Řada dia potravin 

Výše řečené bychom mohli vlastně rozšířit na celou řadu dalších potravin zaměřených na diabetiky. Xylitol je pro výrobce totiž v podstatě skvělým řešením, jak poskytnou širokou škálu dia produktů bez cukru a neobávat se špatné pověsti umělých sladidel. V běžných potravinách sice toto sladidlo ještě nebývá (když nepočítáme přírodní výskyt v malých koncentracích), s jeho kódovým označením E 967 se ale můžeme setkat na řadě speciálních výrobků od kečupů, přes proteinové tyčinky, pudinky, dezerty a mnoho dalších. V podstatě je v dnešní době lepší se pokaždé ujistit, že když už chceme něco pejskovi nabídnout jako pamlsek mimo jeho stravu, že to ve složení nemá xylitol či E 967 uvedené. Respektive je možná úplně nejbezpečnější se držet, a to i na poli pamlsků, právě psí stravy. 

Kosmetika 

Jako poslední příklad uveďme kosmetické výrobky. Sice si řada chovatelů řekne, že pes přece nebude žrát kosmetiku. Řada jiných si ale uvědomí, že zrovna jejich „ťulpas“ je schopen rozkousat i tyčinku deodorantu zapomenutou na nevhodném místě. A to je právě problém – xylitol má kromě svých sladivých schopností také poměrně dobré zvlhčující vlastnosti. Do řady různých deodorantů, krémů, balzámů a podobně se proto přidává jako jinak bezpečný a vhodný prostředek. Opět – co platí pro člověka, neplatí pro psa. 

Je vlastně velká škoda, že právě tato látka má na pejsky tak špatný účinek. Jak jsme několikrát řekli, je to přírodní sladidlo a podle stávajícího poznání má ve všech směrech skvělé vlastnosti. Konečně vhodná, neumělá alternativa cukru pro diabetiky, hubnutí a podobně – říkají si po právu mnozí výrobci. Těžko jim vyčítat, že při tom nemyslí na možné nebezpečí pro psy, těm přece produkty určené nejsou. Zodpovědnost tedy zůstává na chovatelích, kteří si musí občas připomenout, že někdy hrozby pro psí zdraví bývají velmi skryté a nenápadné.