Jak uvádí vědecký magazín Phys.org, v roce 2022 proběhl mezi americkými chovateli psů dotazníkový výzkum, který ukázal, že v populaci našich nejoblíbenějších mazlíčků raketově roste počet případů úzkostí a projevů stresu. Nápadné to bylo hlavně u mladých psů, kteří měli problém pobývat v přítomnosti cizích lidí či psů jiných. Tam, kde by normálně nastoupila snaha se spřátelit, se najednou projevovala nejistota a nervozita.

Někteří odborníci na psí chování tak v USA hovoří o „covidové generaci“ štěňat, kdy u psů chovaných v městských bytech neproběhla socializace tak, jak bylo doposud zvykem. Štěňata narozená kolem roku 2020 nemohla kvůli lockdownům od raného věku navštěvovat cvičiště, lidé se vyhýbali i dříve běžným kontaktům v parcích, raději trávili čas doma. Náročné období to pak bylo pro psychiku obou tvorů sdílejících životní prostor – dvounohého i čtyřnohého.

Civilizační problémy

Problém s úzkostmi se ale netýkal jen časů pandemie. Už v roce 2019 ukázal výzkum na vzorku 4000 psů z celkem 16 zemí, že úzkosti jsou u nich nejčastějším psychickým problémem, v nějaké podobě jim čelí až 44 procent všech psů. Opakovaně se potvrzuje, že lidi a psy ovlivňují stejné civilizační faktory, proto se podobají i naše problémy. Lidé se musí umět odreagovat, někdy se v těžkých situacích neobejdou bez nějaké formy terapie – stejně to lze ale říci i o psech. Tento aspekt péče o mazlíčka máme přitom tendenci podceňovat, neboť pejsky vnímáme jako věčně veselé a bezstarostné.

Běžný psí život se skutečně někdy může stát hektickým a stresujícím, pokud takové chvíle prožívá i jeho člověk. Není čas na hry a dlouhé procházky, venčení je krátké a rychlé, kvůli rušné ulici se jde nakrátko. Zvíře tak přichází o všechnu tu drobnou zábavu vycházející z jeho přirozeného chování – zkoumání, běhání, honění, seznamování se. Chybí tak ventil stresu a může docházet k rozvoji úzkostí.

Právě v úvodu zmiňovaná práce odborníků z Tuftsovi univerzity naznačuje ideální způsob terapie pro psy: jsou to psí sporty provozované ve větších skupinkách. Výzkumníci z Centra pro studium psího chování se zabývali různými možnostmi, jak ulevovat poruchám psího chování, zkoumali přitom 1308 psů s problémy. Variant bylo více: trénink s odborníkem na psí chování, změna jídelníčku, u těžkých případů medikace – sportování ale vykazovalo nejlepší výsledky.

Pohyb svědčí

S českou tradicí „chození na cvičák“ to možná není tak překvapivé, pro nejednoho obyvatele západního velkoměsta to ale může představovat zajímavou informaci. Že pohyb a cvičení pejskům svědčí není nic překvapivého. Závěru vědců ale říkají, že pravidelné psí sportování má veliký vliv na pokles hladiny stresu a výskyt úzkostlivých poruch. Právě u generace „covidových štěňat“ se pak problematická socializace začala řešit díky tomu, že na cvičišti měli možnost se uvolnit a zároveň se při bezstarostné hře seznámit s jinými psy.

Nejde přitom nutně vždy jen o skákání a agility. Existují i psí aktivity zaměřené třeba na stopování, honění kořisti a podobně. Problémy s úzkostmi pak obecně ulevuje jakýkoliv trénink zaměřený na pozitivní mentální stimulaci, obvykle pomocí odměn a pochval. Samozřejmě, ne vždy je čas nebo možnost docházet pravidelně do psího fitka.

Závěry výzkumu lze ale částečně aplikovat i do každodenního života. Je dobré si alespoň doma najít čas na procvičování základních povelů, případně učení se nových. Důležitá je mentální stimulace a zvýšení hravé interakce se zvířetem. Je nakonec na zodpovědnosti chovatele, aby si položil otázku: je opravdu potřeba domů tak spěchat nebo se dá najít každý den těch deset minut na házení míčku v parku? I u psů totiž platí, že sport je nejlepší cesta ke zdraví – fyzickému i psychickému.