Mnoho lidí předpokládá, že čím má pes méně chlupů, tím méně dráždí alergiky. Takhle jednoduché to ale není. Zdrojem alergií, které se projevují slzením, otoky, smrkáním a kýcháním, totiž nejsou samy chlupy, ale látky obsažené v psích slinách a kožních lupech. Ty se zachytávají na srsti, a tak plemena, která mají tendence chlupy více pouštět, bývají pro alergiky problematická. Stejně tak ale dokáží alergeny do ovzduší vypouštět i ti psi, kteří mají od přírody výraznější sklony slintat. Nemluvě o tom, že alergeny se mohou pojit i s močí.
Je asi potřeba zdůraznit, že na poli alergií je hodně věcí otázkou individuálních dispozic. Někteří lidé mohou mít alergické reakce jen velmi mírné, případně reagovat jen na velké dávky alergenů. Také je možné, že s některými z níže jmenovaných plemen mohou mít alergici dobrou zkušenost, zato reagují špatně na psy, o kterých nehovoříme. Obecně ale platí, že jmenovaná plemena vyšší riziko alergických reakcí nesou. Ještě dodejme, že i některá plemena označovaná za hypoalergenní mohou alergickou reakci vyvolat. Vždy záleží na citlivosti konkrétního člověka a někdy i na fyzických vlastnostech psího jedince.
Baset
Baseti jsou mírní, milující a milí společníci. Bohužel nebývají vhodnou volbou pro alergiky. Zrovna v jejich případě se spojily dva problémy: mají sklony hodně slintat, a navíc jejich krátká srst překvapivě hojně pouští chlupy. Obecně tedy platí, že baseti dovedou alergické reakce spouštět opravdu dobře.
Dobrman
Dobrmani se těší oblibě u milovníků velkých psů, mají totiž jak majestátní vzhled, tak skvělé vlohy k výcviku. Na jednu stranu se nezdá, že by jejich kraťounký, jednovrstvý kožich línal nějak víc, než je psí průměr. Jak jsme ale řekli, jsou to velcí tvorové, a to znamená velkou plochu, ze které se mohou chlupy a lupy uvolňovat. Navíc dobrmani mají sklony k citlivosti kůže a vlastním alergiím, v jejichž důsledku se jim utváří větší a výraznější lupy – a to je pro alergiky něco jako ruční granát.
Německý ovčák
Tito ikoničtí psi patří mezi nejpopulárnější plemena. Jsou stateční, mimořádně inteligentní, oddaní – a mezi plemeny patří mezi největší pelicháče. Ano, nezáleží na tom, zda máte krátkosrstou či dlouhosrstou variantu, jejich srst se dostane v bytě všude. Navíc dvakrát ročně kožich mění, takže oblak alergenů se kolem nich vznáší skutečně vydatný.
Sibiřský husky
Toto plemeno by se dalo popsat skoro stejně, jako u německého ovčáka. Krásní, přátelští, atletičtí – a zoufale pelichaví. Huskyové, stejně jako řada jiných plemen s dvouvrstvou srstí, mají tendence pouštět vskutku masivní množství chlupů, které na sobě nesou tělní alergeny. Kožich, který je v jejich původní domovině skvěle chrání před mrazem, je tak v podmínkách bytu pro alergiky většinou neřešitelnou překážkou.
Jde o další příklad mimořádně populárního psího plemene, které se ale pro alergiky příliš nehodí. Mají sice poměrně krátkou srst, ta je ale hustá a také lehko pouští chlupy. Navíc často trpí suchou, lupenatou pokožkou, která do vzduchu vypouští další alergeny. Snad je ovšem malá výhoda v tom, že tito psi mají velmi často rádi vodu a plavání. Podle několika studií se u psů, kteří dobrovolně a rádi skáčou do vody dávka alergenů díky omývání srsti výrazně snižuje.
Pekingský palácový psík
Tento malý pes sice možná esteticky nevyhovuje každému, svých oddaných a milujících fanoušků má ovšem mnoho. Zrovna v tomto případě ale vzhled neklame – je to plemeno „vlasaté“ a bohužel, navzdory malému vzrůstu umí pouštět hodně chlupů. Navíc se upozorňuje na to, že mnozí pekinézové se špatně učí na venčení, a i v dospělosti nechávají doma loužičky. Což je ovšem problém, protože jak jsme řekli v úvodu, psí alergeny se vyskytují i v moči.
Mops
Těla mopsů jsou sice malá, ale co se týče alergenů, skrývají bohužel velký potenciál. Pouští poměrně velké množství chlupů, navíc jejich plochá tvář plná záhybů umožňuje kumulaci alergenních látek ze slin, které se pak šíří po okolí. A aby toho nebylo málo, patří i tito psi mezi ty náchylné k citlivé, suché kůži a větší tvorbě lupů. Záhyby kůže u některých mopsů pak zvyšují sklony k různým infekcím, které se projevují svěděním – a které pes řeší drbáním se nebo otíráním o nábytek, což je další alergenní nálož.
Svatobernardský pes
Bernardýni jsou jemní obři, velcí psi s velkým a citlivým srdcem. Bohužel pro alergiky v sobě kombinují hned tři rizikové faktory. Jsou velcí a velký povrch těla znamená hodně lupů. Navíc tihle přátelští huňáči línají opravdu vydatně, takže kromě lupů mají alergeny další médium i v záplavě chlupů. Do třetice je pak potřeba vzít v potaz, že jen málokterý pes může bernardýnům konkurovat ve schopnosti slintat. Alergie někdy dovedou být mimořádně kruté – bernardýni přímo svádí k měkkému, huňatému pomazlení. Což by ovšem mohlo pro alergika být potěšení ukončené rychlou cestou na pohotovost.
Kokršpaněl
Charakteristika kokršpaněla by se dala aplikovat i na ostatní plemena typu španěl. Na jednu stranu jsou tito dávní lovci vodního ptactva dnes skvělí rodinní psi rozumné velikosti. Jejich krásná, dlouhá srst ale dokáže nejen nápadně pouštět chlupy, ale šířit po bytě oblaka alergenních lupů. Navíc i u kokršpanělů se častěji vyskytují alergie psů, které mohou vést k vyrážkám, a proto větší produkci lupů.
Boxer
Zařazení boxera asi nepřekvapí, pokud už víme, že rizikové nejsou jen chlupy a lupy, ale i psí sliny. Jsou to hraví, společenští psi se spoustou energie. Hodně ale slintají a mají tendence si často lízat srst. I když sliny zaschnou, alergeny na těle zůstávají přítomné, navíc ani oni zrovna nešetří s uvolněnými chlupy. Boxeři tak představují další příklad plemene, kterému by se měli alergici určitě vyhnout.
Vstoupit do diskuze (0)