Pokud se pes začne dusit, hraje se o minuty a není čas na veterinární pomoc. Že se něco špatného děje poznáme obvykle velmi rychle – zvíře začne panikařit, kašlat, třít si čumák packami či dokonce rychle začít ztrácet vědomí. Ano, podobné symptomy mají i jiné zdravotní obtíže, ale neprůchodnost dýchacích cest by měla být celkovým chováním dobře patrná. 

Při snaze o záchranu psa musíme být velmi opatrní. Ve stavu paniky se správně neovládá a může být i nebezpečný. Chovatel by se měl pokusit zvíře znehybnit, což ale může být u větších plemen bez asistence velmi obtížné. Pokud se daří psa nějakým způsobem zakleknout či podržet, mělo by se následně postupovat podle těchto kroků: 

1. Oběma rukama otevřete psí tlamu roztažením čelistí. 

2. Po otevření čelistí se můžete pokusit držet psí pysky mezi svými prsty a zvířecími zuby. Znovu zopakujme, velmi záleží na velikosti psa a je fakt, že v této fázi riskuje chovatel kousnutí. Za určitých okolností je proto potřeba mimořádná opatrnost, aby se ani dobře smýšlejícímu člověku nestalo něco vážného. Podobný úchop ale může psovi bránit v silném stisknutí. Hrozí sice, že si zvíře své pysky prokousne, to je ale menší zlo, pokud bojujeme o jeho život. 

3. Pokud psa zvládáme tímto způsobem držet, můžeme se pokusit vytáhnout překážku z úst či krku, pokud ji vidíme. Do určité hloubky krku si můžeme dovolit zkusit objekt i nahmatat. Pokud ale nejde s překážkou hnout, nesmíme zabrat velkou silou. Je možné zkusit s ní trochu zahýbat, aby se alespoň trochu uvolnila průchodnost a my tak získali čas k cestě k veterináři. Snaha o příliš násilné vytrhnutí předmětu – obzvlášť pokud se jedná třeba o rozkousané kosti – může situaci jen zhoršit. 

Pokud se pes navzdory našim snahám dál viditelně dusí a nemůže dýchat ani s obtížemi, nebo pokud nejsme schopni překážku spatřit ani nahmatat, je nutné přikročit k variantě slavného Heimlichovachvatu. Ten může uvolnit dýchací cesty v nejkrizovější chvíli, ba dokonce i když už pes ztrácí vědomí.  

Jak na to

Tak jako se velmi liší tento chvat u dětí a dospělých lidí, existuje jiný přístup u malých a velkých psů. Drobného jedince s křehkou konstitucí si položíme na záda do klína. Snažíme se pak přiměřeně tlačit na měkkém místě dutiny břišní hned pod hrudním košem. Samozřejmě nechceme psovi zlámat kosti, je ale možné tímto tlakem vyvolat stahy, které uvolní překážku. 

U velkých psů je problém s jejich anatomií. V podstatě se musíme řídit citem, od jisté velikosti ale může snaha psa zvednout celou situaci jen zhoršit. Pokud je zvíře při vědomí a stojí, obejmeme mu pažemi břicho tak, abychom zespodu sevřeli ruce. Sevřenými pěstmi pak silně tlačíme nahoru a dopředu směrem k hrudnímu koši – v podstatě velmi podobně, jako u lidského Heimlichova chvatu. Pokud pes leží, je potřeba jej srovnat na bok. Jednou rukou zapřeme záda jako oporu, druhou pak silněji mačkáme břicho nahoru a vpřed stejně jako u stojícího psa.  

Pokud se chvat zadaří, měla by se překážka uvolnit a my ji můžeme být schopni přes ústa vytáhnout. Znovu zopakujme, že se člověk nesmí bát šáhnout i hlouběji do krku, nahmatání dusícího předmětu je klíčové. 

Honem za veterinářem

Je pravděpodobné, že uvízlá překážka psa poranila. Určitě je tedy lepší zvěrolékaře navštívit ve všech případech. Naprosto nezbytné je to tehdy, pokud zvíře začalo ztrácet vědomí. Už po několika minutách bez kyslíku totiž mohlo dojít k poškození mozku. Veterinář by měl posoudit zdravotní stav, může chtít prohlédnout útroby kamerou či rentgenem, a dokonce i nařídit hospitalizaci. 

Krmení

Psi a kosti: Zapomeňte na vařené a zvěřinu, mohou psa zabít

Pokud jde o prevenci podobných situací, pak někteří chovatelé říkají, že ke psovi je potřeba přistupovat trochu jako k malému dítěti. Pokud máme doma jedince, jemuž zkoumání světa pomocí žvýkání předmětů nedá spát, pak nesmíme nikde nechávat válet drobné předměty a taky bychom měli mít vždy přehled, co má právě v tlamě.

Také je dobré hltavým psům pořádně porcovat stravu. Navíc je nutné říci, že ač ke psům kosti tak nějak patří, velmi často představují značné riziko. Některé jsou tříštivé, z vařeného masa se snadno ohýbají, jiné nevyhovují velikostí. I u krmení kostmi je proto potřeba přemýšlet a zvažovat možná rizika. 

Psí hltavost je zkrátka někdy příslovečná, proto chovateli nezbývá než na svého čtyřnohého mazlíčka alespoň trochu dohlížet. V případě krize pak nepanikařit – leccos se dá zachránit, musí se ale postupovat včas a s rozmyslem.