Přestože setkání s pralesničkou - „šípovou žábou“ - u nás nehrozí, natož ve volné přírodě, ani čeští obojživelníci nejsou zcela nevinní. Nejjedovatějším je mlok skvrnitý, ale šance, že ho v přírodě potkáme, je vzhledem k jeho ohrožení minimální. Pravděpodobnost, že by ho tedy váš mazlíček někde na vycházce ulovil, a ještě navíc pozřel, je tak skoro nulová. I ti méně bystří psi totiž poznají a pochopí výstražné zbarvení.

Mnohem snadnějším úlovkem ale mohou být žáby, které navíc psa i kočku mohou svým hopsáním vyprovokovat k lovu. Nejnebezpečnější jsou ropuchy, které mají tělo pokryté jedovými žlázami. Žabí hlen sice má pro psy a kočky odpudivou chuť, nicméně mohou se mezi nimi najít i tací „labužníci“.

Ropuší jed je složený hlavně ze steroidních glykosidů a steroidních alkaloidů, zejména bufotoxinu, dále pak halucinogenu bufoteninu. Zatímco člověku by olizování žáby způsobilo spíš jen trávicí potíže a případně halucinace obdobné jako LSD, u zvířat s několikanásobně nižší hmotností může mít pozření ropuchy daleko nepříjemnější následky. Od pálení v tlamě přes zmínění zažívací problémy, zvracení, průjem přes zrychlený dech, bolesti hlavy až po poruchy dýchání a nepravidelnou srdeční činnost.

Pokud přece jen k tomu, že váš mazlíček ropuchu do tlamy vezme, doporučují veterináři pořádně vypláchnout tlamu větším množstvím vody, případě preventivně podat živočišné uhlí. V případě konzumace je potřeba kromě vypláchnutí tlamy vyvolat zvracení – například peroxidem vodíku – a vyhledat veterináře.