Láskyplné olíznutí obličeje či ruky od našeho milovaného mazlíčka vnímáme stejně, jako polibek od drahé bytosti. Proto se zdráháme uvěřit, že by tak něžné gesto mohlo být nebezpečné. Předně je potřeba říci, že ač se v poslední době skloňovalo několik obdobných případů, statisticky jsou výskyty zákeřné infekce vyvolané prostým kontaktem se psími slinami velmi vzácné. O co ale tedy vlastně jde?

Ve slinách psů a koček se může přirozeně vyskytovat bakterie Capnocytophaga. Na zdraví zvířat nemá vliv, některé odhady říkají, že se může objevovat až u 74 procent psů domácích. U koček se podrobnější výzkum nedělal – třebaže i u nich se bakterie vyskytuje, nejsou známé případy přenosu.

Drtivá většina lidí, která je vystavena této bakterii, nemá vůbec žádnou reakci. Problém nastává, pokud má člověk výrazně oslabený imunitní systém, nebezpečí zvyšuje také vstup psích slin do otevřených ran a obecně jsou k infekci náchylnější staří lidé.

Infekce Capnocytophaga se projevuje zprvu jako chřipka – nevolnost, horečky, zvracení, bolesti svalů, obvykle 1 až 14 dnů po kontaktu se slinami. V extrémních případech se infekce rozvine do komplikací jako je sepse či život ohrožující horečka. V takové situaci se může objevit i nekróza tkáně a gangréna a lékaři musí přistoupit k amputacím.

Vloni tak byl popsán případ ženy v USA, která si lehla po obědě s příznaky chřipky a probrala se v nemocnici bez rukou a nohou. Případně i českých médiích se objevil příběh muže, který si prošel nekrózou části obličeje po psím oblíznutí.

Stačí se omýt

Není ale nutné někoho strašit. Když se řekne, že od roku 1976 do roku 2011 bylo celosvětově zachyceno na 200 případů této infekce, zdá se to být hodně. Uvědomme si ale, jak kontaktní a milující tvorové jsou psi a kolik jich po světě žije. Tedy kolik miliard psích oblíznutí v uvedených letech proběhlo bez infekcí.

Capnocytophaga je něčím, o čem se příliš nemluví a co není moc zakořeněné v obecném povědomí. Přitom jde stále "jen" o bakterii, na kterou pomáhají základní hygienické návyky. Zkrátka: nikdo neříká, že si nemůžeme hrát s pejsky a mazlit se s nimi.

Jen je potřeba mít na paměti, že je dobré se pak od psích olíznutí umýt, což by ovšem mělo platit tak jako tak. Jazyk a tlama aktivního psa pohybujícího se po venku opravdu není zrovna vzorem čistoty. Stejně tak bychom si měli hlídat různá škrábnutí a rány před jakoukoliv možností infekce, bez ohledu na konkrétní bakterii.

Psi by nám neodpustili, kdybychom začali jejich polibky odmítat – mějme tak sice potenciální nebezpečí pro specifické případy na paměti, nenechme se ale psím jazykem vystrašit.