Pokud vaše kočka zjevně trpí svěděním a vyrážkami, je dost dobře možné, že se potýká s nějakou alergií. Řada alergenů je u nich stejně běžná, jako v lidské populaci – ať už jde o pyly, plísně či roztoče v prachu. Alergické reakce na přítomnost psa v domácnosti jsou u koček o poznání vzácnější, přesto lze říci, že se výjimečně vyskytují. Problém je, že doposud nejsou úplně přesně popsané. Ba co víc, obecně v rámci studia kočičích alergií existuje dodnes několik bílých míst, alespoň co se týče reakcí a mechanismu vzniku. 

Odborníci ale s alergií na psí tkáně počítají. Záměrně neříkáme „srst“, celé je to trochu složitější. Při testování kožních alergických reakcí je „psí epitel“ jedním z možných použitých vzorků alergenů. Pokud se u kočky reakce objeví, pak bývá alergie vlastně velmi podobná té lidské. Jde o reakci imunitního systému na látky, které vyhodnotí jako nepřátelské. Za tyto látky lze u psů považovat bílkoviny, které se objevují v šupinkách kůže, slinách, potu a také v moči. Psí chlupy jsou vlastně jen médiem, na kterém se při drbání a olizování srsti dostává ona bílkovina do ovzduší. 

Alergických psů je víc 

Zajímavé při tom je, že není doposud jasné, zda u koček existuje obecně alergie na psy či zda je silnější u některých specifických plemen. Pokud bychom si ale za příklad vzali alergické reakce lidské, tak zjistíme, že je pravděpodobnější, že konkrétní plemena budou hrát nějaký význam. Lidé totiž velmi často mívají obecnou alergii na kočky, u alergie na psy jsou ale skutečně popsané rozdíly mezi jednotlivými plemeny. To je nejspíše dáno tím, že zatímco zmiňované alergeny u psů jsou spíše skupinou podobných látek, u koček je hlavní alergen z jejich těla jen jedinou látkou rozprostřenou napříč plemeny. 

U psů je pak situace velmi podobná. Podle některých údajů je zhruba 1 z 20 psů, kteří se léčí s alergickými reakcemi, citlivý na kočičí epitel. Opět chybí tvrdá data z výzkumů, podle analogií k lidským reakcím se ale zdá, že psů citlivých na kočky bude o něco více než obráceně alergických koček. To souvisí s výše řečeným o výskytu specifických alergenních bílkovin v psí a kočičí populaci. 

Každopádně pokud se u našeho mazlíčka alergie na psa či kočku rozvine, pak ji nejspíše poznáme podle symptomů. U zvířat je zdaleka nejvýraznějším projevem svědění, které může kvůli přehnanému drbání vést až ke ztrátě srsti. Kvůli tomu se pak připojují i další obtíže, především vyrážky a kožní infekce. Objevit se mohou i další alergické reakce, jako je kašel, kýchání či otoky, ty ale bývají méně obvyklé, než je tomu u lidí. 

Prevence je sporná a léčí se jen projevy

Existuje několik možných přístupů k tomuto problému. Někteří odborníci říkají, že pokud existuje nějaká prevence vzniku alergií, pak je to vystavení se alergenům v raném věku. Opět je ale potřeba dodat, že tyto mechanismy nejsou u zvířat úplně přesně popsané a neexistuje pro ně jasná statistika. Pokud bychom si ale vzali za příklad lidi, pak platí, že v domácnostech s kočkou či psem je šance vzniku alergie u miminka výrazně menší (nikoliv ovšem nulová), než u dítěte, které se s těmito zvířaty potká až v pozdějším věku. Snad lze uvažovat o tom, že pokud pes a kočka spolu vyrůstají od mala, což je nakonec nejlepší prevence mezidruhových konfliktů, pak se šance vzniku alergií minimalizuje. 

Pokud má zvíře k alergiím sklony, může v lehčích případech pomoci časté umývání speciálními šampony, které tlumí svědivé reakce. Správné dávky omega-3 mastných kyselin (například z rybích olejů) pak mohou pomoci odolnosti pokožky proti vyrážkám. Časté koupání zdroje alergenů navíc může tlumit jejich vysílání do prostoru. Kdo ale někdy zkoušel koupat psa i kočku, ten asi potvrdí, že i když to i se psy bývá boj, u spousty koček je to úkon skoro nemožný.  

Alergii nejde v podstatě vyléčit, lze ale medikací tlumit její projevy. Proto jsou k dispozici různé tišící kapky a podobné prostředky, cítíme ale, že je to řešení důsledků a nikoliv příčin. Velkým tématem posledních let je pak imunoterapie či přesněji alergenová vakcinace. Ve spolupráci se specializovanými laboratořemi je možné vytvořit vakcínu, která individuálně reaguje na potřeby konkrétního zvířete. Výzkum na tomto poli ale pořád běží, a navíc je potřeba přiznat, že tyto metody bývají velmi drahé.

Bohužel, když selžou nabízená řešení, zbývá už jen jediné: odstranění zdroje alergie. Což je v případě přátelství psa a kočky bohužel cesta velmi smutná. Útěchou budiž to, co zaznělo hned na začátku: alergie psů a koček na jejich souputníky v lidské domácnosti bývají velmi vzácné. Strach jejich možného výskytu by rozhodně neměl potenciálního chovatele odradit od snahy o budování přátelství mezi těmito dvěma druhy mazlíčků.