Můžeme se dokonce setkat s názorem, že morčata právě pro jejich pištivé zvuky nejsou vůbec zvířata vhodná k chovu. Opak je ale zřejmě pravdou – a že přesnější, než termín "zvuky" by bylo použít slovo "řeč".

Morčátka jsou zvířata sociální, zvyklá žít ve skupinách a komunikovat mezi sebou. Jejich hlasový repertoár je tak mnohem bohatší, než by člověk na první pohled řekl.

Je pravda, že pískání je nejzákladnějším hlasovým projevem morčete už od nejmenšího mláděte. Morčata se hlasitým, hvízdavým pískotem přivolávají navzájem a upozorňují na sebe. Tahle zvířátka nejsou hloupá a žijí-li od mala s lidmi, mohou se i naučit, že pískáním dokážou přivolat svého člověka. Je-li morče osamělé (chovejte je vždycky raději ve více kusech, prosím), může takto vyloženě volat o společnost.

Podobným projevem je kňourání, tedy takové tišší, úsečné pískání. To obvykle značí nějakou nespokojenost či nelibost. Morče není jako křeček, obvykle neútočí a nekouše, když se mu něco nelíbí. O to více ale právě různým kňouráním a pokvíkáváním dává nespokojenost najevo.

Častým omylem je, hlavně u dětí, že považují tiché, rychlé kvíkání při mazlení morčete za projev radosti - na rozdíl od hlasitého, vyděšeného či bolestivého křiku zní totiž skoro příjemně. Obvykle to ale bývá omyl a i toto tiché kňourání je morčecí způsob, jak říci "pusť a dej mi pokoj". 

Co dělá pěkně naštvané morče?

Nespokojenost přecházející až ve výhrůžku se projevuje skřípáním zubů. Je to vůbec nejvyšší úroveň morčecí naštvanosti - obvykle si tak mezi sebou například hrozí dva samci. Pokud na vás vaše morče začne takto skřípat, tak vás má opravdu plné zuby – a to vlastně doslova.

Spokojenost dává naopak morčátko najevo například krátkým vrčením. Morčecí vrčení má jemné nuance, které mění význam a tak je asi vždy dobré se zamyslet nad situací. Když ho mazlíme nebo mu dáváme nějakou dobrotu, obvykle je vrčení projevem radosti. Může také znamenat zájem či zvědavost, to když morče zkoumá něco nového.

Jisté formy vrčení ale mohou být i ostražitostí, pak záleží, zda přechází ve strach a tedy kvíkot. Nu, a dlouhé, kolébavé vrčení, s tím se potkáme hlavně u chovu v párech - nebo když nás bude morče opravdu HODNĚ milovat. Takový zvuk je totiž projevem říje a obvykle tak samec svádí samičku.

Někdy můžeme od morčátka slyšet i broukání přecházející až v tiché chrochtání. I to je projev spokojenosti. Často se to pojí s řečí těla, kdy morče začne skákat na všechny strany, jen tak běhat a divoce si hrát. To by měl být cíl každého chovatele, takové morče je totiž dokonale šťastné a je to nejvyšší projev dobré nálady.

Morčecí jazyk zkrátka není nic primitivního. Vzhledem k tomu, jak milá a přítulná jsou to zvířátka ale myslím stojí za to se alespoň základy jejich řeči naučit. Vždyť kolík pískotů umíš, tolikrát jsi morčetem.