Stříhání drápků

Všechna morčata potřebují zastřihávání drápků, obvykle během měsíce či dvou. Přesná frekvence záleží na věku, jídelníčku, použité podestýlce v kleci či aktivitě zvířete. V přírodě si totiž morčata drápky obrušují hrabáním, aktivnější jedinci s tvrdší podestýlkou tak většinou alespoň částečně drápky opracovávají. Morčecí peciválové na měkce vycpané kleci budou přerůstáním trpět častěji. Také mladším zvířatům rostou drápy rychleji, na rychlosti růstu se pozná i vyvážená, bohatá strava.

Ke stříhání drápků je dnes již na trhu dostupná řada nůžek s tvarovanou, vykrojenou čepelí. Pokud jsou k dispozici dva lidé, tak je ideální, když jeden morče drží přitisknuté u svého těla a podpírá jej zespodu dlaní tak, aby nemělo volně pohyblivé nožky. Druhý člověk přitom může stříhat. V případě jedné osoby je asi nejlepší morče zabalit do osušky a přidržovat jej loktem pod paží tak, aby byly ruce volné k provedení stříhání. Není asi potřeba zdůrazňovat, že při úchopu je potřeba postupovat citlivě tak, abychom mazlíčka nezranili.

Vždy stříháme naráz jen jeden drápek, naprosto zásadní je netrefit prokrvenou část. Ta je obvykle dobře viditelná díky jiné barvě. V případě poranění je nutné ránu dezinfikovat a mít pro všechny případy po ruce prášek k zastavení drobného krvácení, který je v prodeji ve zverimexech. Někdy může i drobné poranění lůžka drápku způsobit krvácení nečekaně silné, důležité je nepodléhat panice a například ubrouskem ránu zmáčknout, dokud krev nepřestane proudit.

Pokud se morče chová vyděšeně a zdá se nám, že míra stresu je u něj příliš vysoká, je dobré stříhání rozdělit na etapy. Mazlíčka bychom neměli týrat strachem, který jakákoliv snaha o násilné donucení ke stříhání jen umocní. Někdy pomáhá rozptylovat pozornost oblíbeným pamlskem, dokonce je možné opakováním vytvořit pozitivní asociaci dobroty a stříhacího sezení, které pak probíhá úplně v klidu.

Česání

Morčátkům dělá dobře, pokud se jim jednou či dvakrát týdně věnuje čas určený k vyčesání srsti. Snižuje to línání, masíruje pokožku a přispívá k celkové pohodě. Chovatel má navíc příležitost si prohlédnout celkový zdravotní stav – podobu srsti a kůže, možnou přítomnost parazitů, zranění, bulek pod kůží a podobně. Rozdíl samozřejmě existuje mezi plemeny, dlouhosrstá morčata by se měla česat častěji, klidně obden, aby se jejich krásné kadeře necuchaly a neplstnatěly.

Pokud jde o vhodné kartáče, pak je obvykle opět z čeho vybírat, také díky širokému sortimentu pro srst jiných mazlíčků. Morčecí srst je velmi jemná a kartáče s hrubšími zuby nemusí fungovat dobře. Je proto dobré vybírat kartáče či hřebeny hustší, s tenkými ostny. Někdy v tomto směru poslouží hřebeny kočičí, jelikož kočičí srst je morčecí přeci jen podobnější než ta psí.

Koupání

Morčata obecně vzato koupání nepotřebují, pokud ovšem jejich srst či kůže není něčím ušpiněná – nejčastěji se to stává při kontaktu s výkaly. Většinou proto stačí mazlíčkovi jen takříkajíc „opláchnout pozadí“ ve vlažné vodě a očistit pomocí mokré osušky. Dlouhosrstá plemena mohou ovšem koupele vyžadovat kvůli své srsti, což je ještě umocněno u výstavních jedinců. Pro takové případy existuje i sortiment zvířecích šampónů.

Pokud je morče opravdu potřeba vykoupat, pak je dobré vědět, že tito tvorové instinktivně špatně snáší ponoření. Ke koupání proto postačí mít v umyvadle jen pár centimetrů mírně teplé vody. Omývat pěnu při použití šamponu bychom neměli z tekoucího kohoutku či sprchy, vhodnější je použít ruční rozprašovač s jemnějším proudem.

Zubní hygiena

Zuby morčat rostou po celý život, a proto je jejich zdraví dobré věnovat aspoň základní pozornost. Chovatel by měl čas od času stav chrupu zkontrolovat, zda zuby nepřerůstají či nejsou polámané. Obrušování by mělo probíhat dobře při správném stravování, potrava s vysokým obsahem vlákniny – hlavně seno – totiž zuby dostatečně opotřebovává tak, aby nepřerůstaly. Pro zdraví zubů a dásní je také potřeba hlídat přísun vitamínu C. Pokud je morče dobře stravováno, nemělo by potřebovat jakékoliv čištění zubů. Jakékoliv otoky, přehnané slintání, zarudnutí či bolestivé projevy při jídle je ale potřeba konzultovat s veterinářem, obvykle jde o symptomy nějakého dentálního problému.