Králík chovaný jako mazlíček je úžasný tvor. Prokazuje často nečekanou inteligenci, hravost a vynalézavost. Ne nadarmo chovatelé říkají, že králíček navyklý na svou rodinu se, ponechaný v pokoji na volno, chová jako pejsek. Pravda, dovede být někdy ničivý, ale to i psi.

Pomineme-li příležitostné ohryzávání nábytku, kterému se většinou ale nevěnuje, když má co hryzat ve své kleci, pak nejčastější střet s králíkem nastává nad překousanými kabely. Drží-li pak takový chovatel v ruce dva kusy poslední nabíječky telefonu či napájecího kabelu zánovní televize, lehko nastává situace, kdy se z milého králíčka stává bestie ušatá. 

Čichám, čichám gumu...

Na chovatelských fórech tuto zvláštní afinitu králíků ke kabelům analyzovali lidé s mnohaletou zkušeností s chovem, spolu s některými veterináři, a dospěli k zajímavým závěrům. Společným jmenovatelem je na prvním místě guma. Ta králíky mimořádně láká svou pružnou konzistencí a podle všeho asi i zápachem. Potvrzují to zkušenosti mnoha lidí, kterým králíci selektivně okousali například gumová tlačítka dálkových ovládačů.

Vzhledem k mimořádně dobrému čichu králíků, kterým se orientují v prostoru podobně jako psi, to i vysvětluje, proč jsou schopni najít nechráněný kabel i na místech, kam nevidí. Opět, více chovatelů se shodlo, že po gumových dálkových ovládačích šli králíci cíleně, třebaže například ležely na stolku a navíc obrácené. 

Zápach gumy vnímáme jako chemickou záležitost, ale i když se dnes ve výrobě používá spíše guma umělá, než přírodní kaučuk, přesto její zápach není tak rozdílný a z nějakého důvodu králíkům vyhovuje. Ostatně, mnohé rostliny obsahující latex, kaučuk a látky jemu podobné, se nacházejí i v naší přírodě. Vzpomeňme jen na pampelišku. Králík, který pak gumu poprvé zkusí, je k ní přitahován o to více, že jeho "hryzacímu smyslu" nedá její zvláštní konzistence spát. 

Mezi chovateli se hodně traduje, že králíci slyší v kabelech "bzučet" elektřinu, a to je neodolatelně přitahuje. To má být vysvětlení toho, že kabely v místnosti aktivně hledají. Nicméně rozšíření optických kabelů internetu, případně kabelů USB, dokazuje, že půjde spíše jenom o domněnku. Tato vedení totiž nemají běžné vlastnosti kabelů střídavého proudu a napětí v nich je naprosto minimální. Zkušenost navíc opět ukazuje, že dráty pokryté tvrdým plastem, namísto pružné gumy, nechávají většinu králíků netečnými. 

Otázka je, jak králíkovi v hryzání kabelů bránit. Odpověď je prostá: těžko. Hryzání je jejich přirozený stav a instinkt – králíčí esence a modus operandi! Samozřejmě, existují výjimky potvrzující pravidlo. Vždycky bude několik jedinců, které kabely zajímat nebudou. Někdo by to mohl přisuzovat výchově, bránění králíkovi v této činnosti od mláděte, ale osobně tomu moc nevěřím.

Je vlastně relativně snadné u spousty ušáků zabránit okusování jiných věcí – především nábytku. Má-li si na čem brousit zuby v kleci, ideálně na kousku vhodného dřeva, nebude ho nábytek, koberce či potahy tak lákat. Obzvláště, pokud jsme ho v tomto směru jako mládě formovali. Ale guma, to je bohužel, jak jsme si řekli, jiná písnička. 

V případě kabelů zkrátka platí, že nejlepším, a možná jediným efektivním, řešením je udělat si domácnost králikuodolnou. Kabely chránit plastovými tunýlky, učinit je nedostupnými, pokud to jde vyzdvihnout je do výšky. Je to nakonec jenom malá daň za to, že nám může v pokoji volně běhat veselý, rozpustilý ušáček šířící dobrou náladu. A ne ušatá bestie likvidující jeden spotřebič za druhým.