Diabetes, neboli cukrovka, je nejčastějším endokrinním onemocněním u psů. Její výskyt je daný – stejně jako u lidí – jak genetikou, tak i životosprávou. Nejnáchylnější jsou k ní jezevčíci, pudlové, němečtí ovčáci, francouzští buldočci nebo shitzu.

Celkově se nejčastěji objevuje u psů starších osmi let, s váhou do 15 kilogramů a trpí jí zejména feny. Je to dáno tím, že u fenek za cukrovku mohou hormony – každý hormonální cyklus, tedy každé hárání, je pro tělo náročné, což se umocňuje s počtem proběhlých hárání. Proto cukrovkou trpí právě starší fenky a proto je v jejich případě často i poměrně snadná léčba – mnohdy postačí včasná kastrace.

Stejně jako u lidí se dělí cukrovka na primární typ, při kterém organismu inzulín chybí, a sekundární, při němž je ho sice dostatek, ale organismus ho není schopný správně využít.

Jaké jsou příznaky?

Ať váš pejsek trpí prvním nebo druhým typem cukrovky, příznaky jsou stejné. Varovnými signály by mělo být, že váš pes najednou trpí vlčím hladem – má neustále hlad, ale i žízeň. Někdy kvůli nadměrnému apetitu viditelně tloustne, nebo naopak přestože sní dvojnásobné porce, hubne.

Se zvýšenou žíznivostí je spojeno i častější močení, a to až tak, že i spolehlivý pejsek začne doma dělat loužičky. K těmto základním příznakům se pak může přidat únava, apatie, rychlejší růst srsti, vyhledávání chladnějšího prostředí a v pozdějších fázích i třeba zákal čočky.

Jakmile začnete mít podezření, že vás miláček může trpět cukrovkou, co nejdříve s ním vyrazte k veterináři. Ten zhodnotí stav, zjistí její typ a podle toho bude buď stačit jen speciální krmivo, nebo se nevyhnete podávání inzulinu. Neléčený diabetes zpravidla končí slepotou, zvracením, dehydratací a následně smrtí.