Psy víc a víc bereme jako členy rodiny a tak se proměňuje i přístup k nim. Ve spoustě domácností už dávno neplatí, že pes má své místo venku u boudy, případně v předsíni bytu, a přes to nejede vlak. Naopak, pejsci si ve velkém počtu vydobyli místo v ložnici svých lidí, stále častěji se jim daří pronikat i do kóty "spím s tebou přímo v posteli".
Jako reakce na tento trend se ve Spojených státech objevily v různých lifestylových magazínech úvahy o tom, že přítomnost psa v ložnici, ba dokonce v posteli, spánku dlouhodobě škodí. Narušuje hluboké spánkové fáze a člověku se nedaří regenerovat tak, jak by spánkem správně měl. Jelikož jde o zajímavou otázku z hlediska lékařského i z hlediska soužití psa a člověka, pokusili se k této problematice provést experiment badatelé ze slavné lékařské organizace Mayo Clinic.
V řízené studii vybrali vzorek 40 zdravých, dospělých lidí bez poruch spánku, kteří vlastní psa staršího alespoň 6 měsíců. Lidé dostali na zápěstí zařízení sledující jejich aktivitu a biorytmy, psi měli obdobné čidlo v obojku. Po dobu sedmi dní se sledovala noční aktivita testovaných ve sdílených ložnicích lidí a jejich čtyřnohých miláčků. Výsledky přinesly zajímavou statistiku.
Ukázalo se, že lidé trávili v posteli průměrně 7,9 hodin, z toho 6,7 připadalo spánku. Psi v tom samém úseku spali 6,9 hodin, bdělou měli celkem asi hodinu času a několik krátkých chvil odpovídalo aktivní hře.
Efektivita lidského spánku, tedy poměr celkového času v posteli a spaní, činila průměrně 81 procent. Jako hladinu uspokojivého, dostatečného spánku si přitom badatelé určili na 80 procent. Pokud pes spal v posteli, výsledek byl trochu horší oproti situaci, kdy strávil noc jinde v místnosti: 80 procent proti 83 procentům. Velikost psa neměla žádný měřitelný vliv, sami psi spali úplně stejně v posteli i jinde.
Statisticky se zkrátka zdá, že navzdory některým opačným doporučením, nemá pes v ložnici negativní vliv na kvalitu spánku. Studie sice pochází z USA, ale ve svých závěrech je jistě zajímavá i pro nás. Slabinou je snad jen její nedostatek dalších faktorů, což si ovšem její autoři uvědomují. Sami uvádějí, že pro verifikaci by bylo potřeba experiment zopakovat v delším časovém úseku a s větším počtem účastníků.
Bylo by také zajímavé zařadit situaci s více psy, případně srovnat vliv psů a koček. To už je ale námět pro nějaké budoucí bádání. A nakonec – sama studie si nekladla za cíl víc, než se pomocí lékařské statistiky vyjádřit k varováním před psy v ložnicích. V konkrétních případech ale samozřejmě vždy na prvním místě záleží na vztahu člověka a psa a na tom, jak dobře společné spaní snáší. Ostatně, znáte jistě sami případy psů, kteří když poprvé slyšeli člověka chrápat, šli si radši lehnout jinam.
Vstoupit do diskuze (0)